74 1497.
discerni queat, utro in scribendi genere melior sis. Assumis interdum tragicam
gravitatem, rursus, ubi res expostulat, molliter fluis; quoties bellicum canis,
militaribus in castris esse videor; ubi ludis amores, nil te concinnius festivius
lepidiusque est. Neque haec assentandi studio a me scribi existimes, qui tale
genus hominum, si quisquam alius, et odi et detestor, teque eum esse scio,
cui ut veritas grata, ita omnia ficta et simulata invisa sunt. Caeterum si quis
est autoritati meae apud te locus, ne tibi ipsi desis, neve has animi dotes
aut situ obduci aut per ignaviam languescere patiaris. Aut enim ego fallor,
aut propediem aliquid excudes, quod doctae Italiae opponi possit. Nam si
primitiae tuae huiusmodi sunt, quid sperandum est, ubi et actate maturior et
usu exercitatior fueris? Neque me fugit quosdam non putare quenquam extra
Italiam in literis clarum esse posse: sed horum sententiae ut minime accedam,
tum plerique Galli et Hispani in causa sunt, qui in omni disciplinarum genere
floruerunt, tum maxime tu, Augustine, qui his praeludiis manifeste osten-
disti non ingenia nostratibus ad bonas artes sed industriam hactenus de-
fuisse. Vale.
List ten položili jsme na toto místo, ne jako bychom domnívali se, že psán byl právě
mezi 22. a 26. dubnem r. 1497, nýbrž poněvadž k němu tak jako k předešlému hledí ná-
sledující list Augustinův. Augustin Olomoucký (nebo Moravský — také Kásenbrot zvaný)
narodil se podle vydavatele a recensenta díla jeho »Series episcoporum Olomucensium«
Richtera v Olomouci po r. 1470, ale podle epitafia podaného tamže na str. X. správněji
1467. Strýc jeho byl Ondřej Ctiborův, kanovník Olomoucký, zvláštní pak příznivec biskup
Vratislavský Jan Roth. Jejich přispěním studoval Augustin v Italii, zejmena v Padově. Jaká
to opuscula v listě našem Bohuslav chválí, není zcela jisto. Augustin vydal ještě jsa na
studiích v Padově dialog »in defensionem počtices«, i věnoval dotčenému biskupu Vrati-
slavskému. Spisek ten o 17 listech vytištěn r. 1495 v Benátkách. Tamže vyšlo r. 1495
jiné jeho dílo »De modo epistolandi cum nonnulis epistolis guam pulcherrimis«, v němž
nazyvá se jiZ decretorum atque artium liberalium doctor. Díla tato sotva zde mínéna,
spíše nějaká nám neznámá a snad ani nevytisténá. Celtes chválí na pf. Augustinovu baseń
o králích uherských, a Possevinus uvádí také od ného Threnum religionis neglectae, jichž
však my neznáme. Podle nápisu jen první by zde mohla býti míněna; dokonce pak nic
nám není známo o nějakých básních jeho milostných, na něž se v listě určitě naráží. Že
list tento jest jeden z nejstarších obapolné korrespondence, svědčí narážka na mladý věk
Augustinův, jemuž tenkrát bylo as 30 let. Proto a poněvadž následující list Augustinův
k listu tomuto ač krátce přec zřejmě odpovídá, položili jsme datum svrchu označené. Že
byl tenkrát Augustin již po delší dobu písařem v kanceláři královské, dokazuje list králov-
ský daný v Praze 9. dubna 14917 ku kapitole kostela Brněnského, v němž praesentován
Augustin ku kanovnictví kostela sv. Petra. Pravíť se v něm: »Consideratis meritis multi-
plicibus, vitae probitate, honestate morum literarumque insigni peritia egregii Augustini
de Olomucz, iuris pontificii et artium doctoris scribaeque cancellariae nostrae, quibus apud
celsitudinem nostram praesenti testimonio laudabiliter meruit commendari.« (List v arch.
kap. Olom.)
62.
Augustin Olomoucky Bohuslavovi.
V Praze 1497 — 26. dubna. Dékuje za pochvalu sobě vzdanou, kterou však skromně
odmítá, Chválí velmi list Bohuslavův králi poslaný a vyzývá auktora k dalšímu skládání.
(Luc. 159 a rkp. I. D. 3 f. 54.)
Augustinus Moravus Olomucensis Bohuslao a Lobkovitz et in Hassensteyn
s. p. d. Legi epistolam tuam libentissime, ut guam ab optimo erga me animo
