60 1494.
Zaslán byl Bohuslavovi vytištěný hymnus patrně proto, že existenci jeho v dlouhém
listě předešlém v pochybnost bral. Tiskopisu takového v bibliografických seznamech jsme
posud nepostihli; proto myslíme, že se nachází při některém jiném z četných děl Eneäße
Sylvia, v XV. stol. vytisténych.
59.
Bohuslav Viktorinovi ze Vsehrd.
(1494.) Ze nemůže mu vrátiti epigramm rukou Viktorinovou psaný, poněvadž ho nemá.
Ze odpověděl jen z pobádání Pibrova, a odpověď tu odvolati že nemůže. Na konci nazývá
přátelství Viktorinovo líčeným a pokryteckým. (Nova epist. app. 40.)
Victorino de Wssehrd s. p. d. Petis iterum, Victorine, a me, ut versus
quosdam, nescio an a te compositos, manu certe tua scriptos, tibi remittam.
Gessissem iampridem tibi morem, et te cura, quae animum tuum exagitat,
liberassem, sicubi comparerent: sed neque comparent, neque huiusmodi sunt,
ut scriniis nostris dignos iudicem, quippe in quibus plus blasphemiae quam
elegantiae continetur. Neque ego his, quanquam manifeste me peterent, respon-
dendum putavissem, nisi Joannes meus Pibreus temeritatem illius, quisquis
tandem eorum versuum autor est, a me retundi et cohiberi voluisset. Quam-
obrem, si tui sunt, noli indignari, si lacessitus abs te, ut visum est, respondi:
sin autem, ut tu persuadere conaris, alterius, ille, qui scripsit, in se scripta existimet,
et quoniam male loquutus est, male quoque se audire aequo animo ferat. Quod
cupis, ut nostra, ne tibi aliquando obsint, revocem, id si mihi integrum esset,
perfacle a me impetrares: sed penes Joannem quoque Pibreum eius rei po-
testas est, qui tantus amator gloriae nostrae est, ut etiam, quae dormitantibus
nobis excidunt, in vulgus emittat. Quae de amicitia vera commemoras, ea et
probantur mihi et a natura consuetudineque mea minime abhorrent, neque
unquam aut violata sunt a me nec violabuntur. Caeterum ut probi integrique
hominis est amicitias fidas pure, sancte sincereque colere: ita et prudentis
fictas subdolasque, quantum fieri potest, cavere. Id tibi quoque faciendum
censeo. Vale.
Divná věc to, Ze ackoli odpovéd k invektivé Viktorinové adressována Janovi z Do-
maslavě, a týž výslovně se tam uvádí poštěvačem, zde pojednou udává Bohuslav Jana
z Pibry, že k odpovědi jej vyzval. Snad měl prve jmenovaný proč báti se následků neka-
lého řemesla svého, druhý neměl. Z listu Bohuslavova viděti ostatně, kterak také Viktorin
následků nerozvážného skutku se bál, a rád by byl stopy jeho vyhladil — třeba i zapřením
původství. Vročení tohoto i následujícího listu vzhledem k určitým datům listů předešlých
jest samo zřejmé.
53.
Bohuslav Viktorinovi ze Vsehrd.
(1494.) Vykládá krátce, poukazuje ke spisům o těch předmětech, proč zakazuje církev
laikům přijímati pod obojí způsobou a proč kompaktata jsou neplatná, potom proč zaveden
coelibát. Nebrání mu, aby k němu přišel na širší poučenou. (Nova epist. app. 24 b).
Victorino de Wssehrd s. d. Benigne ad me scribis; guapropter responsum
benignum accipies, maxime cum dederis mihi spem te posse ad sanitatem
