1492. 39
Gabriel jest Gabriel von Eyb, kanovnik, kterÿ r. 1496 biskupem Eichstädtskÿm se stal.
Adelmannů byl po matce příbuzný (Sax l c.) Do mésíce listopadu klademe tento list,
poněvadž kanovník Gabriel byl oznámil Bohuslavovi, že Bernhard okolo sv. Martina domů
se vrátí.
36.
Bohuslav Viktorinovi ze Všehrd.
(1492.) Oznamuje, že dostal přelaskavý list od pana Ctibora z Cimburka, oč zajisté
prý přičinil se Viktorin. Žádá, aby přiloženou Ctiborovi odpověď při nejbližší vhodné pří-
ležitosti poslal na Moravu. (Nova epist. app. 6%, Vinařický 13.)
M. Victorino Cornelio de Wssehrd s. d. D. Stiborius, guem nescio prae-
sidemne an praetorem appellare conveniat (capitaneus enim omnino barbarum
est), perhumanas nuperrime atque perbenignas ad me literas dedit. Id ego
totum abs te manasse scio potius quam suspicor. ltaque egi homini verbis,
quibus potui, gratias: addidi tamen non oportere Victorino W'ssehrdio de
Bohuslao referenti semper credi, cuius benevolentia atque amore excoecatus
ea plerunque in vulgus spargit, quae Bohuslaus minime praestare potest. Has
literas ad te mitto, et rogo, ut quamprimum quempiam nactus fueris, qui
Moraviam versus proficiscatur, eas ad D. Stiborium perferri cures.
Tento a následující list klademe ještě na r. 1492, poněvadž na průtah záležitosti
Olomoucké nikde se v nich nenaráží.
37.
Bohuslav Janovi z Pibry.
(1492.) Odmítá přílišnou chválu, jíž se mu od Viktorina ze Všehrd v listu tohoto
k panu Ctiborovi z Cimburka dostalo. (Nova epist. app. 7.)
Joanni Pibreo s. p. d. Misisti ad me epistolam, quam Victorinus meus
ad D. Stiborium Towacoweum scripsit. Hanc ego legi, ita tamen, ut mei
ipsius minime obliviscerer. Quanquam Victorinum omnia haec optimo aman-
tissimoque erga me animo scripsisse certo scio; meum tamen non est aut
laudibus elevari aut contumeliis frangi aut cuiquam denique magis quam mihi
ipsi de me credere: quin etiam vereor, ne maiorem, quam velim, de me ex-
pectationem concitaverit, cui si ego minus satisfecero, ridiculus appaream necesse
est. Quamobrem bene Victorinus meus faciet, si ut in omni reliqua vita ita
in meis quoque laudibus deinceps modestus erit. Vale.
O vročení viz poznámku k listu předešlému. Jakožto adressat vystupuje v listu našem
poprvé Jan z Pibry, či lépe z Bibry, jelikož, jak z korrespondence Bohuslavovy vychází na
jevo, on ktéto staré šlechtické rodině francké se hlásil. Tenkrát byl nižším úředníkem
v deskách, r. 1493 již starostou komornitim (srovn. Jirečkovo vyd. Viktorinových knih
devaterých z r. 1874). Vedle Jana z Domaslavě byl on hlavní důvěrník Bohuslavův z kruhu
Pražského, i jest vzájemný poměr obou jich, jak z pozdější korrespondence vysvitne, velmi
záhadný. Cornova má oba za touž osobu (srovn. pozn. k listu 31).
