1487. 19
si tibi quicquam negare auderem aut possem, iustissima id excusatione a me
depellerem; cum non immerito notam vererer nequaquam imparem ei, qua
Poenus Hannibal delirare dixit Phormionem peripateticum de re militari prae-
cepta dantem, qui nunquam hostem, nunquam castra vidisset. Verum conabor
saltem fretus humanitate tua iussis tuis obtemperare, impium enim duxi tibi
etiam in his, quae vires meas superant, morem non gerere. Caeterum ne tardius
ea praecepta legas, iam nunc tibi praefigendus est finis, in quem tendas et
in quem dirigas arcum, ut Persius ait. Hunc cum constitueris et frequenti ac
iugi cogitatione menti proposueris, quaecunque media in eum finem accom-
modata esse conspexeris, ea complecteris: quae in avia ducent, ea declinabis.
Etenim nihil adeo nos facit imbecilles in ferendis adversis et impotentes in
prosperis, quam quod, cuius rei gratia in mundum procreati sumus (felicitatis
scilicet perpetuae), tam raro meminimus, et in eam promerendam non omnia
referimus; quandoquidem omnia (culpam excipio, quae nihil est) diligentibus
Deum in bonum cedant. Sed de his alias, ut spero. Fratrem Nicholaum e vita
discessisse non ignoras. Eum, dum viveret, convenimus pater et ego, hominem
inculto crine, vultu honesto quidem et macie rugato ac quasi pulvere consperso,
qui longos ac proceros artus unica veste contegeret, blandis verbis et vere
christianis nos acciperet; sine ulla tamen simulatione, quam hypocrisim vocant,
sed simplici et abbreviato contextu, quam sit respondens (sic) Eius tibi
(mezera v tisku) diu quaesitam aliquando mittam: tum latius de obitu eius et
de his, quae inde secuta sunt; incerta enim pro certis asseverare nolim. Misisti
ad me tractatus quosdam plenos profecto subdolis et hypocritis fallaciis, et
qui facile potuerint animos simplicium pellicere. Quamquam enim parum
adhuc intuitus eos fuerim, notavi tamen passim inter mella erumpens virus,
ut tibi forte aperiam nonnunquam, licet nequaquam dubitem id tibi et clarum
et certum esse. Parentes mei et, quas salutasti, soror eiusque filia eorumque
coniuges, singulariter doctor Keisersberg humile obsequium et gratiam pro
muneribus habent. Fridericum etiam et Stephanum salvere iube. Vale. Ex
Argentina IV Idus Sept. anno 1487.
V listu našem nazván Bohuslav královským sekretářem, správně-li, nevíme; jen tolik
je jisto, že v ten čas přišel ke dvoru. Dne 14. července 1489 nacházíme jej přísedícím ko-
morního soudu (Archiv Český IX, 501). Kdo byl »frater Nicolause, jehož smrt v listě se
oznamuje, nevíme, snad nějaký proslulý poustevník. Dotčený překlad děl Platonových od
jakéhos prý Florenčana jest překlad Marsilia Ficina, vydaný nejprv bez vročení ve Florenci.
(Vydání to zde míněno, ačkoli Schott se mýlil řka, že v jednom svazku; neboť podruhé
vyšlo v Benátkách r. 1491.)
18.
Bohuslav Janovi (z Domaslavě ?)
(1487?) Žádá, aby mu zjednal možnost koupiti od Baštína právní knihu českou, kterou
mu tento nedávno byl půjčil, poněvadž nenalézá, kdo by mu ji přepsal. (Luc. 55).
Johanni suo s. p. d. Liber, in guo iura regni nostri et plerague alia me-
moratu digna continentur (quem mihi nuper Basstinus te autore commodavit),
magnopere me delectat: sed librarium, qui hunc exscribat, non invenio. Itaque
g*
