Wirye tyezenye ohnyem poly
Vmyeftech wewfyech yupoly
Dofty byla [proftna rada
ss Zaby yuz [ye bogye hlada
Przyedfye tamo netahl hlube
Ale zamyflenye hrube
Nanyezbye [rdcze obratyl
Kromye by fye zywot tratyl
40 Tak by (nad mulyl przyeftaty
Inhed tu nahle chwaty
Kaza brzo wítaty wogyem
Hna fnewelykem nepokogyem
Przyewazyw fye wlye fwe wyeczy
45 Chtye neprzyetele dofyeczy
Hna zanym wezdy pofledu
Kadyzto gyey wodeze wedu
Iakzto wnadny flednyk koly
24* Nyekde wleffe neb vpolyu
Stopy fye gelenye chopye
Wzdy fye ho drzy poftopye
Acz yelt mnoho gyne zwyerzy
5 Wífakz gyney neuwyerzy
Wezdy fye przydrzy truda
Wtom neyma nycz obluda
Nanyez nayprwe pomyeny
Nykak toho nepromeny
1 Acz zwyerz ydaleko zbychne
Wfak tecze az ho dofyehne
Takez alexander tyezye
Az wfak neprzatel dofyezye
Dotad gezdu wcyeftye dyela
15 Az przyhna doarbyela
Wnyuz to dobu [ye [umraczy
Tu fye gych dofty rozpaczy
Gymz kony fnyde mnoho
Pyczyucz nakrale [toho
zo Onyem wleczko zle peczyugycze
Mnozy mdlobu [otnye gducze
Kazdy rzka czo to pomozye
Az naz kazdy zywot zmozye
Proczlowyeka gyedyneho
25 Ienz tak Irdcze lakomcho
Gyemuz [ye zda wfyeezko malo
ZBYTEK
vše těženie ohněm polí
v méstech, ve vséch i u poli.
230 Dosti byla sprostná rada,
za by już sé boje hlada,
préd sé tamo netáhl hlübe;
alé zamyślenie hrubé,
na něž bě srdce obrátil,
2:05 kromě by sě život tratil,
tak by snaď musil prěstati
inhed tu náhlé chvá(ta)ti.
Káza brzo vstáti vojem,
hna s (v)elik(y)m nepokojem,
2910 prévaziv sé vSie své věci,
chté neprietelé dosieci;
hna za ním vezdy po slédu,
kadyzto jej vódce vedü.
JakZto vnadny slédník koli
24^ nékde v lésé neb u polu
stopy sé jelénie chopé,
vždy sě ho drží po stopě;
ač jest mnoho jiné zvěri,
všakž jinej neuvěrí,
2320 Vezdy sé pridrZí truda,
v tom neimá nic obluda;
na néZ najprvé pomiení,
nikak toho neprom(é)ní;
ać zvór i daleko zbéhne,
2325 však tele, aż ho dosiehne:
takóż Alexander tieZe,
až však nepřátel dosieže;
dotad jézdu v cestě děla,
až prihna do Arbiela,
2530 v huZto dobu sě súmrači.
Tu sě jich dosti rozpáči,
jimž koní snide mnoho,
pyéüc na králé z toho,
o něm všecko zlé peëujice,
#335 mnozí mdlobü sotné jdüce,
każdy fka: co to pomóże,
aż nas każdy żivot zmóże
pro člověka jediného,
jenž tak srdce lakomého,
2s40 jemuž sě zdá všecko málo,
