XXIX
posled Prášek 1900 v Ottově Slovníku naučném XV1. s. v. ‚Marco Polo‘),
ano Jireček (1888, Zvláštn. 77) výslovně, ve shodě se Šemberou, tomuto
písaři přikládá dialektické zvláštnosti, tvrdě naopak, že original O byl pů-
vodně český (»(písař) text, od Vavřince z Březové prvotně po česku zpo-
řízený, přepsal a při tom známek svého nářečí horského dosti hojně veň
uvedle). Proti tomu myslím mluví kvalita zjištěných písařských chyb i
omylův a neshodu s explicitem třeba vyložiti takto. Majitel vzoru našeho
textu chtěl si dáti O přepsati do sborníku; k tomu dostal i Mandevillu.
Text O vznikl někde na Moravě; podle všeho severněji Letovic; neboť
celá řada úchylek od nářečí letovického nepřipouští identifikace s dialektem
letovickým. Nějaký pak řemeslný písař, rodem Čech, v Praze vyškolený,
na nejpokročilejším stupni pražského nářečí stojící, provedl opis obou textů
do jednoho kodexu: snažil se oba jazykem uniformovati, ale kvapná a ne-
dbalá práce provedla toto setření v Millionu jen nedokonale a tak prvotní
dialekt ještě dosti prosvítá. Že tomu tak jest, zdá se mi, že nevyvratně
svědčí poslední čtyři řádky (»explicit«) písařovy, v nichž není vůbec žádné
stopy dialektické (aZ na »s boZie« m. »boZí« — że m. ź v3ak bylo tehdy
zjevem graficky zcela obecným), ač by aspoň nějaká byla se snadno mohla
vyskytnouti.
Zbývá nyní ještě určiti, ke kterému nářečí hlásí se původní překlad.
K tomu může odpověděti opět jen podrobný rozbor jazyka.
Pro tento účel jsou Jezcenné některé chyby a marotty písařské:
Z místo e napsal na př. písař 57* zvieřátka /yra (m. &erá), 3* xwffil
v milost (m. všel) atd.; ale všimneme-li si, že jindy píše odílel 7* ffery
atd., nebudeme tato ojedinělá -z- při notoricky nedbalém písaři klásti na
vrub dialektu;
rovněž tak nebudeme za dialektické odchylky pokládati mylnou ana-
logii pisatskou:
-kt- za Ad: tehdy psáno totiž ještě po starém způsobu A/o, vyslovo-
váno však (a také psáno) £ďdo; podle toho psal i písař m. ,kdežto“ kžezto
55, m. ,kdyZ' *£zz 5, 7 atd.;
*.gt- za kd: vyslovované £do pfeslo spodobou v edo, jak podnes vy-
slovujeme novočesky; kontaminací nové výslovnosti a starć orthografie
psal pak R grezto 21;
-kd- za -kí-: když psáno vedle sebe żdo-kfo, domnival se pisaf, że
má právo i pséti ,nyekdere' (fol. 45%) m. nôkteré,
-js- za -s-: psáno po staru jsem, vyslovováno sem; dle toho písař
i psal: přidálo g/e jemu 15, 17* a j. (m. se), g/am 15* (m. sam), neg/u
17: (= nest) atd.;
-g- za -k4-: psána vedle sebe v češtině zhusta cizí jmena (-ing, -ury,
-erg atd.) střídavě s g a 4; sám náš písař střídá libovolně golč-žolč; dle
toho píše i ,gralowa dvora‘ 63, ,vgaze nohu“ 15 (— ukáže), ‚dogonagycz
87* m. -£-; atd.
