XXVIII
(fol. 52* — blízce), lech/ze (fol. 106 — lehce) atd., tak za procicż/ napsal
jak£ prozz// fol. 112* atd., ano (nenf-li dial.) obvyklou nedbalostí napsal
fol. 55°: ,bez /ifla' místo »bez Z/sla«. Tvar ,o poractie‘ 40* vznikl asi tymz
způsobem (Gb. Hist. Mluvn. III. 1, str. 176 vykládá tvary podobné jinak).
Totéž normalisování (zdá se mi) vyskytá se při častém rčení »vschoď
slunce« (ve staré češtině spřežka; odtud i »vschodsluneční« atd.). Místo
tohoto měl asi O východ, ale toto výckoď nyní zachováno jen na několika
místech (ve formě výckod a také «weychod 11, 47 atp.) jinde všude po
obecném usu staročeském čteme v R jen »vzchod-slunce<. Atd.
Modernisování textu je rovněž velmi patrno. Text O měl ještě
starší tvary vymčmnaji (81) ‚vzem$e (7), sflüp (29) atd. asi pravidlem ; za
tyto tvary v R čteme častěji vyměžeji, vzevše, s/úp atd. Vedle ‚na však
den“ (7%) čteme již ‚na všaký den“ (fol. 11°). Ještě patrněji vyniká tato
snaha při některých případech mylného pravopisu. Za dob R bylo ze všude
již zúženo v /; písař však O psával v době úžení často ze za i, snad ma-
rottou písařskou, snad také dialektickými odchylkami. Tu pak často R
opravuje mylně: píše za lat. locuturus ch// mluviti (20); t. j. psanému
chtie (= chtë) rozumél jako 3. piur. a misto chtie fikal jiz a psal chti;
napsil tak i na místě tomto. Týmž způsobem vyložili již Gebauer a Jireček
psaní -40-, -4ov- za náležité -ú-; ale změna tato je v R ještě dále pro-
vedena. Za doby O říkalo se totiž у С. р!. -мод 1 -йт, ale psalo se ještě
starším způsobem také -ov: tedy n. př. psáno králov, králvov i králuv
(t. j -ův) vedle sebe; za doby textu R změna pokročila ještě dále, psáno
stále sice -óv, -uov atd., ale ve výslovnosti zmizelo již i -v- koncové ;
tíkáno tedy Gt. plur. král a byla tradice, že možno toto U psáti -ov, -uov,
-uv atd. Příklady pro -sv -wxov netřeba hromaditi; v píše R na př. těch
dielnykæze fol. 29, welbludwzæw 31* atd.; pouhé 7 píše: murzenyn« šest set
fol. 9%, rok kalyffæ 14° atd. Odtud pak bral si písař R právo, psáti každé
-ü- spfeZkou -«v-, -xov-, -x0-, ano i -ov-. PHpady $ -wo-, -wov- vycetl
Jireček (Zvl. 21, CCM. 107) a Gebauer (Lfil. 360, Mluvn. I. 263); tuto
uvádím piípady s -«v-: píše tak 3. plur. přijede 9* nefæwe 11° atd,,
instr. sg. febzw 5 atd., ano i za kratkć u: o wtipxw 4°. Tymz zpüsobem
myslim, że nutno vylożiti i fol. 102* korewhwie (6v — 4), jež Gb. H.
Mluvn. I. 261 pokládá za doklad dvojhlásky -om. Tvar Gt. plur. pieffczouow
fol 53 je jasným dokladem, kam až dospěla libovůle písařova; má zajisté
značiti výslovnost -4.
Jiné doklady této modernisující snahy jsou uvedeny níže.
Uvážímeli všechny tyto okolnosti společně, přijdeme asi k témuž
mínění, jaké jsme shledali vládnoucím. Original (O) byl psán dialekticky,
jazykem dosti pozdním, nářečím nejspíše moravským, někdy na počátku
XV. věku. Ale další náš výtěžek, že opisovač (R) modernisoval a norma-
lisoval, że tedy nepsal dialekticky, nybrż formy ty stiral a měnil, zdá se
v odporu s explicitem textu, dle něhož opis psán na Letovicích. A i tomu
přepisu vindikují původce moravského skoro obecně badatelé novější (na
