936

XXXIV

O slohu konečně autorovu nelze ztráceti slov; je takový, jako jeho original. Že překládá pokud možno doslovně a otrocky, bylo již ukázáno ; za přednost můžeme mu počítati jen upřímnost, s jakou někdy vyznává svou nedostatečnost. Má ovšem k této upřímnosti důvod; loď jeho umění, s jakou se odvážil na plavbu dlouhou knihou Polovou, je velmi chatrná a ruka, řídící kormidlo, velmi nepevná; než přece zjednal si tento prostý Moravan čestné místo v našem písemnictví, obohativ je překladem díla znamenitého a důležitého, jež leckterá větší literatura soudobá musila čísti v textu Pipinově.