838

VIII

Za to však připomínám změnu barvy inkoustu všude tam, kde znění žaloby bylo při- psáno ke jménu pohnaného dodatečně, protože v těchto případech má to význam pro poznání postupu v soudním řízení.

V dílu tomto podávám sice text knihy půhonné, ale nemohl a nesměl jsem při tom opominouti také jiných knih dvorských desk již i proto, že se v textu častěji odkazuje k některým z nich. Jde tu především o příruční knihy pisafovy (prothocolla), do nichž si písař zapisoval mezi jiným také prvotní záznamy vztahující se k jednot- livým částem soudního řízení. Z doby předhusitské jsou to někdejší DD. 2 (nyní rkp. zemsk. arch. 62 C 7), DD. 3 a někdejší DD. 4 (nyní rkp. zemsk. arch. 62 C 8). Z doby od prostfedka XV. stol. jsou DD. 22 (t. zv. Quaternus communis de a. etc. LIII) s dvěma protokoly o zasedání dv., soudu z r. 1454 při suchých dnech postních a su- chych dnech svatoduśnich, DD. 5 (Prothocolla de a. 1457) a DD. 6 Prothocolla de a. 1482). K tomu pfistupuje jesté DD. 33 (Quaternus iudiciorum et testimoniorum de a. 1496). Z knih těchto použil jsem v poznámkách zvláště prvotních záznamů k některým stupňům soudního řízení, i když se v knize půhonné k některé z nich neodkazuje výslovně. Z druhé části DD. 33, kde jsou zapsány výpovědi svědků vede- ných stranami v jednotlivých přích, jest pojato do poznámek úplné znění záznamů o těchto svědectvích, které jsou sepsány jazykem českým. Konečně užil jsem pro po- známky také pestrého obsahu dvou malych kvaternü (quaterni parvi) DD. 30 a DD. 32. Jsou to jakési manuály písařovy, v nichž jest mezi jiným obsažen soupis půhonů z let 1457—1490 a záznamy o listech na úmluvu.

Odevzdávaje tento další svazek vydání dvorských desk veřejnosti, vzpomínám vděčně účinné podpory, jíž se mi vždy dostávalo při badatelské práci v archivu ministerstva vnitra, v němž se tato vzácná památka nyní chová, a vzdávám nejen někdejšímu řediteli tohoto archivu, panu ministerskému radovi Dru Lad. Klicmanovi, a jeho nástupci v úřadě, Dru Jaroslavu Prokšovi, nýbrž i všem pánům úředníkům jeho nejsrdečnější díky za ochotu, s níž má přání vždycky splňovali.

V Praze v říjnu 1940. G. F.