424 С. XIX. Listiny klášťerú Sedleckého a Skalického
činy tu ves aneb co od řečeného kláštera zapsali, odcidili [sic] neb jakžkoli zavadili
a summy připsali, chceme, aby to v nic obráceno bylo a žádné moci ani pevnosti nemělo
na věčné a budúcí časy. Tomu na svědomí pečeť naši královskú k listu tomuto rozkázali
jsme přivěsiti. Dán na Budíně v středu po svaté Lucie léta božieho tisícého pětistého
třinástého, a královstvie našich Uherského čtyrmescítmého a Českého čtyřicátého třetího.
Visí pečeť královská. Na ohbu není relace poznamenána. Na rubu: Registrata.
82.
Vladislav potvrzuje Václavovi Libovskému ze Svinaf nevyplatnost Hlízova, leč by klášter
Sedleckf si vyplatil tu ves.
Na Budíně 1514, 12. května. — Orig. perg. arch. místodrž. v Praze.
My Vladislay z božie milosti Uherský, Český, Dalmatský, Charvátský oc król,
margkrabie Moravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický margkrabie oc, ozna-
mujem tiemto listem všem: Jakož urozeny Vácslav Libovsky z Svinař, věrný náš
milý, má a drží v jistých zápisích ves Hlízov, kteráž k klášteru Sedleckému přísluší.
I prošeni jsme jménem téhož Vácslava, abychom jemu tu milost učiniti ráčili, aby
ta ves od žádného člověka vyplacována býti nemohla, leč od opata i konventu téhož
kláštera. K kteréžto prosbě jsúce nakloněni pro služby téhož Vácslava, kteréž nám
činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomiem, mocí královskú
v Čechách učinili jsme nahořepsanému Vácslavovi, dědicuom a budúcím jeho, tu
milost a tiemto listem činieme, aby od nich ta ves Hlízuov s jejím příslušenstvicm
od nás ani budúcích králuov Českých ani od žádného jiného člověka vyplacena nc-
byla ani býti mohla nyní i v časiech budúciech. Než opat a konvent kláštera
Sedleckého nynější neb budúcí toho moc mají a vždycky jmíti budú, dadúce témuž
Václavovi, dédicuom neb budücím jeho, summu zápisnü, kterüz na té vsi zapsanü
mají, tehdy oni pfijmüce tu summu, povinni budá jim té vsi s jejím príslusenstviem,
tak jakž to sami drželi, k jich vlastniemu držení a požívání postúpiti, a list tento
i s jinými, kteréž by na to měli, navrätiti bez zmatku a všelijaké otpornosti. Pakli
bychom my neb budúcí králové Czessczy z omylu neb nepaměti komu kolivěk jinému
tu výplatu dali, to nemá žádné moci ani pevnosti proti tomuto obdarování našemu
jmieti. A ktož by tento list s svrchu psaného Vácslava s dobrü vuolí jměl, chcme,
aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomí pečeť
nasi královskü k listu tomuto rozkázali jsme privésiti. Dán na Budíně v pátek po
sv. Stanislavu, léta božieho tisícého pětistého čtrnáctého, královstvic našich Uher-
ského čtrmescítmého, a Českého čtyrycátého třetieho.
Ad relacionem magnifici domini Henrici Tunckl de Brniczko,
magistri monete regni Bohemie.
Poznámka o registrování schází. Královská peóet visí na proužku pergamenovém rozbitá. — Opis
v archivě Orlickém v kopiáři Sedleckém č. 11 fol. 131.
