VI D. XIII. Registra soudu komorního 1503—1511. Úvod:
vyšších stavů s městy i jiné rozepře, o něž strany na něho se obrátily.!?) Členové soudu
komorního jakožto rada královská byli při tom zajisté členy soudu, kterému král předsedal.
Ve velké rozepři stavovské povoláni byli do soudu královského též asi někteří nejv. úředníci
zemští, z nichž nejv. hofmistr Vilém z Pernšteina dle všeho už tehdy marně usiloval o urovnání
rozepře stavovské cestou přátelského dohodnutí.'*) O poměru soudu komorního k soudu krá-
lovskému nebylo tehdy třeba uvažovati, poněvadž soud komorní teprve v dubnu k roku Svá-
tosti — tudy po odjezdu krále z Goch — sezení svá obvyklým spůsobem odbyval.!*)
Po r. 1503, když proti Bratrské jednotě příkře vystupováno a Vilém z Pernšteina,
ačkoli katolík, bratří se horlivě ujímal, pomlouván jest u krále, že pomocí pikhartův chce se
zmocniti koruny v Čechách; a když ve sporech náboženských a stavovských až do r. 1508
stál v čele strany podobojí a městům náchylné, vzbudilo mu to mnohé nepřátelství při dvoře
královském i ve šlechtě."*) Pomýšleno tehdy na to, přiměti jej k složení úřadu hofmistrského.
V listopadu 1506 císař Maximilian nabízel mu, aby přijal úřad hejtmanství země rakouské,
a radil mu, aby nejv. hofmistrství hleděl synu svému Vojtěchovi opatřiti; avšak páni čeští
opřeli se tomu, aby tak důležitý úřad mladý jeho syn převzal.) Když pak v lednu 1507
zemřel nejv. purkrabí Jindřich z Hradce, jednalo se mezi šlechtou též o to, zdali by pan
Pernšteinský neměl býti ponavržen králi za jeho nástupce; avšak přítel p. Vilémův, nejv.
komorník Jan ze Šelnberka, podával 22. ledna 1507 zdání své v ten smysl, že pan Pern-
šteinský nestojí o úřad nejv. purkrabství jednak pro pokročilé stáří, jednak též proto, že
nejv. purkrabství méně vynáší neZli nejv. hofmistrství.!") Pan Vilém z Pern&teina, ktery, jak
známo, byl nejzámožnějším té doby šlechticem v Čechách, osvědčil se tedy i při této příle-
žitosti vypočítavým hospodářem. Tehdy dostalo se nejvyšší purkrabství Zdeňkovi Lyu
z Rožmitála, s kterým pan Vilém z počátku byl v přátelských poměrech. Novému nejv. pur-
krabí podařilo se napotom tak zv. smlouvou Svatojakubskou, v červenci 1508 na sněmě uje-
dnanou a 10. srpna o. r. králem potvrzenou, společně se soudci zemskými obdržeti neobyčejný
a) Když král 11. února 1502 sázel konšely v městech Pražských, tu rozkázal čísti obcem některé
artykule, v kterých nařizovalo se mezi jiným, že každý z obce neb řemesel má na krále vznésti, kdyby se
mu zdálo, že má stížnost na konšely, a že král rozkáže napraviti, jakž toho bude kázati potřeba. Různice
mezi řemesly mají sice konšelé podle výsad konečnými rozsudky urovnati; avšak „pakli by byly nesnadné
a obtiežné věci mezi nimi, ješto by jich tak brzo a lehce sami srovnati nemohli, mají je králi vypsané po-
slati, aby je s radami svými ohledal a povážil prve, nežli by odsud odjel, a potom těch cest a prostředků
pohledal, kterými by ke konečnému srovnání přivedeny byly“ (Archiv Český VI. str. 233). Příklad pak krá-
lovského soudu poskytuje mocná výpovčď, kterou král Vladislav 22. března 1502 učinil ve pri stavu panského
a rytířského s Pražany a jinými městy království Českého (Tamže str. 249).
14) Palacký u. m. V. 2 str. 39. dokládá, že tehdy našel se již některý počet osob stavu panského
i rytířského, kteří ve sporech stavovských ukazovali se býti netoliko nestrannými, ale i městům náchylnými.
Nemáme za pochybné, že již tehdy pan Vilém z Pernšteina k osobám těmto patřil, a sotva se mýlíme, když
zajímavý prostředkující návrh ve sporech stavovských z r. 1502, jenž se v archivu kutnohorském č. 16 za-
choval a jenž městům byl mnohem příznivější, nežli syrchu zmíněná výpověď královská, p. Vilémovi z Pern-
šteina připisujeme. Níže o obsahu jeho promluvíme.
M) Zasedal tehdy komorní soud od 8. až do 21. dubna (В. &. 1099—1175).
15) Srov. Palackého u. m. V. 2 str. 61 a Archiv Český VI. str. 301 a 304.
18) Palacký u. m. V. 2 str. 110.
17) Psalt pan ze Selnberka: „Coż se dotyće pana hofmistra, pana Pernsteinskóho, to jest také pán
mocny, ale již něco letitý; a také já nemám té naděje, by on svuoj oufad pustil pro purkrabstvie; nebo ač
purkrabstvie jest poctivost větší; ale proto hofmistrstvie jest také ouřad poctivý, a jeho užitek bez nákladu
dvakrát větší než purkrabstvie; a protož já nemám naděje, by on o purkrabstvie stál“ (Archiv Český VI. str. 344).
