Dopisy roku 1529. 261
94.
Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála: o různých záležitostech úřadu hejtmanského.
Na hradě Prašském 1529, 22. listopadu (f. 17 a).
Sluzbu svü vzkazuji VMti, urozeny pane, pane a piiteli muoj mily! Byśte
VMt zdrávi byli a dobře se měli, toho bych vám s pravů věrú věrně rád přál. Psaní,
kteréž jste mi učiniti ráčili; tomu jsem dobře porozuoměl, a tak se jest všecko vy-
konalo podle žádosti VMti. A protož držím, že při těch věcech více ráčíte míti
štěstí než spravedlivosti.
Co se pak knížete Míšenského dotýče o ten slad dva tisíce strychuov, měl
sem při sobě na tento čas znamenité rady krále JMti i jiná dva úředníky zemská,
v počtu sedmi neb osmi osob, vážili jsme takovou věc s pilností, a zdálo se nám za
slušné, aby JMti ten slad propuštěn byl k vlastní JMti potřebě na zpuosob ten,
jakož VMti toho přípis posílám, co se JMti odpisuje jmenem VMti i mým. Neb
zdálo mi se lépe, aby se latině psalo, ač vím, že by i česky také mohlo, ale ne
vždycky [sic]. Nez by se odpověď německy dávati měla, čemuž byète VMt ani jé
nerozuoměli, a také se naději, že nám potomně latině psáti budou [sic]. A poněvadž
při úřadu našem máme, kto by nám to psal i vykládal, a nad to i VMt při dvoru
svém ty lidi také máte, zdá mi se, že jest lépe, nežli bychom oba tomu, co se píše
německy, nic nerozuoměli.
Druhé, račte věděti, že někteří z rytířstva kraje Litoměřického učinili jsou
nám psaní také o takovouž věc, kteréhož VMti přípis posílám. Pak u mne jest za
užitečněji i poctivěji, abychom radše v čas vděk učinili, nežli by potom mělo řečeno
býti, že jsme zúmysla nechtěli. Bezpochyby, že tomu VMt dále rozuoměti ráčíte.
Než, by u mne psaní jich místo mělo, toho není. Jakož pak co jsem jim dal za od-
pověď sám od sebe, když ráčíte na hrad Pražský přijedti, rád VMti okáži.
Třetí, račte věděti, že jest mi dodáno psaní včera snad ve XXIlIma hodin
od pana Ople, kteréhož VMti také přípis posílám. Kdež bez pochyby že jemu poroz-
uomáti rátíte. Pak ját k tomu toto pravím: Byť se dotýkalo mého otce, netoliko
pana Ople, žeť já nevím, kde k tomu prokuratoruov nabrati, kteříž by se k tomu
trefili a panu Oplovi piijemni byli. Než snad by se jemu ta věc nejlépe trefila, po-
něvadž se jeho prvotně dotýče, aby on tam sám jel aneb vyslal. Však proto přes
to přese všecko já chci [pro] pana Petra Vencelíka poslati a s ním o to rozmluviti, kdo
jest ten člověk, o kterémž on Opl píše, a i s tou osobou rozmluviti, bude-li před
rukama, a bude-li to chtíti na se vzíti. Což při tom na mně bude, nerad bych, aby
v tom mnou co sešlo. A protož prosím, co jest při tom zdání a rady VMti, že mi
to ráčíte bez meškání oznámiti.
