240 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejtmanů krále a království Českého 1529—1531.
Ukázal mi také list pan Březenský mezi jinými, že VMti oznamoval, že sem
odjel pro potřebu krále JMti. I ráčíte mi [sic] na to odpověď dávati, že sem VMti
o tom nic neoznámil: I tak jest, neb sem sám o tom nic nevěděl. Než pan Albrecht
z Gutsteina, ten jest mi poslal list od krále JMti, kterýž svědčí jemu a mně, a podle
toho list věřicí od JMti, abychom v to místo hned bez meškání jeli, kdež jest nám
poručeno bylo, abychom voba jeli, aneb jeden z nás. Jakož jest mi pak psal, že on
jeti nemuož, a tak v středu mi list přišel, a já ve čtvrtek vyjeti musil a v neděli
sem se zase vrátil. Jakož o tom o všem, když se, dá-li pán Buoh, spolu ve zdraví
shledáme, širší správu dám.
Také VMti list posílám, co nám pan Opl píše, jemuž porozuměti ráčíte. Pak
v ta místa obzvláštní psaní mně se nezdá za škodné učiniti podle jeho žádosti; neb
nebude-li prospěšné, také nemuož býti škodné. Dajž se nám pán Buoh ve zdraví
shledati. Dán na hradě Pražském, v středu u vigilji sv. Šimoniše a Judy, apoštoluov
božích, léta oc XXIX“. Radslav Beřkovský z Šebířova oc.
Cedule do téhož listu: Také sem VMti zapomněl prvé oznámiti, co se pánuov
Pražan dotýče, že sem měl s nim[i] dosti činiti po vašem odjezdu, co se těch fortn
zadělávání dotýče, kdež sem měl při sobě najméň deseti rad znamenitých z pánuo
a z rytířstva. Jedni chtěli před se dělati a druzí brániti, až tak vždy, že jest k tomu
pfivedeno z moci úřadu našeho, že jest Staroméstckym dílo zastaveno až do IIII neděl
pořád zběhlých, kteréž od pátku najprvé příští ve II nedělích vejdi. A tu aby obé
strany před námi zase stály se všemi potřebami, jakož jsú řekli tak se zachovati.
Protož zdálo by mi se za potřebné, ač se VMti líbí, abychom pana komorníka a jiné
soudce zemské a rady, kteříž jsú bliżsi, k tomu dni obeslali, aby nám takové věci
pomohli slySeti, neb malá není. A rozumím tomu, že rad z komory krále JMti málo
poživem; neb i panu Březenskému ztěžovali to někteří, že jest těch několiko dní za
nás popracoval, a rozumím, že ještě k němu mluvili, aby to více nedělal. Tak račtež
povážiti toho řádu.
Urozenému pánu, panu Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála a z Blatné, najvyššiemu purkrabie
Pražskému a krále JMti královstvie Českého hajtmanu, pánu a příteli mému milému.
66.
Knížeti Jiřímu Saskému: o dovážení sladů z Čech do Míšně a o drahotě v soli.
Na hradě Pražském 1529, 27. října (f. 10 a).
Osvícené a vysoce urozené kníže a pane, pane mně milostivě příznivý! VKMti
sluZbu svü vzkazuji s vinšováním VKMti dlúhého ve zdraví panování, kterého bych
VKMti věrně s pravü věrú rád přál. Milostivé kníže! Psaní, kteréž jste VKMt nám
hajtmanuom krále JMti a tohoto královstvie Českého učiniti ráčili, to jest mne došlo,
