188 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1535.
tomto poslu poslati. Než srozuměl jsem, že vám toliko o to psal, žádaje, abyšte od
něho ráčili za zlaté peníze, co jest vám dlužen, bráti, a že by za zlatý to dáti chtěl,
po čem nynie zlatý uherský platí.
1089.
Petrovi z Rožmberka, jaké učinil opatření v příčině odpovědnictví Zdeňka Malovce; Ze ho
rád na Blatné přivítá, zmiňuje se o nevděčnosti jeho přátel.
Na Blatné 1519, 10. listopadu. Kopiář v archivu Novohradském К. 482—483 | №0 2506.
Od pana Lva. — Urozený pane, pane, přieteli muoj milý! Byšte se dobře
měli a zdrávi byli, toho bych vám věrně přál. Poněvadž mi se poselství trefilo do
Lince k doktoru Sebastiánovi o nékterü potřebu, zdálo mi se vám také něco při
tomto poslu napsati. Neb ač tak v nově nic zvláštně neviem, než toliko toto: račte
věděti, když jsem chtěl z Prahy tento pondělí minulý vyjeti, že ten den ráno poslali
ke mně Pražané některé z konšel, oznamujíce mi, kterak jest list nalezen, že Zdeněk
Malovec jim odpověděl, žádajíce, pokud bych se měl v tom zachovati podle úřadu
svého, abych tak učinil. Jakož se tak stalo, že jsem ten den tam zuostal a o té věci
psaním svým, puokudž mi náležalo, do krajuov tohoto královstvie jsem oznámil. Neb
poněvadž máme a povinni jsme obecní zemské svolení držeti, tehdy nám náleží, jedněm
jako druhým obyvatelóm tohoto královstvie Českého v takových věcech sebe ne-
opouštěti. Pak tuto středu přijel jsem na Blatnú, a dnes ve čtvrtek přinesen mi od
vás list po mém poslu, kteréhož jsem k vám z Prahy posílal, ješto mi psáti ráčíte,
že by váš byl úmysl ke mné na Blatnü pfijeti, anebo se mnou se sjeti. I jestliže
přijeti ráčíte na Blatnú, s pravú věrou rád vás uhlídám; pakli budete ráčiti, abych
se s Vámi sjel, také rád to, kdežkoli budete ráčiti, učiniem. A pán Buoh všemohúcí
rač dśti, muoj mily pane a přieteli, abychme se spuolu šťastně a ve zdraví shledali.
Dán na Blatné ve čtvrtek před sv. Martinem léta oc XTX,
Zdeněk Lev z Rožmitála oc.
Cedule v tom listu, Jakož jste mi ráčili cedulku napsati a při tom i podobenství
dotknûti aneb přísloví, ješto tomu jsem všemu porozuměl. I také kdež jste ráčili do-
tknüti a tim tu ceduli zavříti, že se vám zdá, že mně to bude s podivením: i tím
to nynie krátce zavierám, neb se o tom po poslu nehodí široce psáti. Než jestliže
se ta věc dotýče, tak jakž tomu rozumiem, vašich blízkých přátel, tehdy jest se jistě
čemu diviti. Neb, muoj milý pane a přieteli, co jste učinili a k mnohem většie věci,
nežli jste povinni byli, svolili;, nemá-li to býti od vás za vděk přijato, než ještě pod
tím něco jiného obmajšleno, divné jest. Neb netoliko božie přikázání, ale i přirozený
zákon tomu chce, že ne zlým za dobré, ale za dobré jistě má býti spravedlivě
i z povinnosti dobrým odplacováno; anébrž poněvadž i boží jest vuole odpláceti za
