176 A. XXVII. Dopisy Zdeňka Iwa z Rošmitála 1508— 1535.
odjata oc. I račte toho povážiti; kterak on pále a hubě krále JMti poddané, chce
nám řády v tomto královstvie ustanovovati, jakým to úmyslem činí. Nez jét za to
nedržím, by pána našeho JMKské dobré obmejšlel, než že by rád spletl a zmátl,
jakož již k tomu sahá skutečně, snad maje naději v městech skrze to přátelstvie,
v kteréž jest s nimi všel proti vůli krále JMti a mimo zřízení tohoto královstvie.
Než, což se správy dotýče, po té bych já nic netoužil, anébrž rád bych jí
slušně prázen byl, jakož za to mám, že jiní správce též na tom sou. Než by nás
měl kněz Bartoloměj napravovovati, sám sa v neřádu, to nevím, k čemu by se mělo
trefiti. NeZ bude-li se králi JMti a stavôm tohoto královstvie zdáti jináče to zřéditi,
rač dáti pán Buoh, aby v to uhodili, což by najlepšího býti mohlo králi JMti i nám
všem společně.
Coż se pak dluhóv a moci krále JMti dotýče: jistěť bohdá JMti moci neují-
máme, jedné ať on kníže jest JMKské moci poddán a poslušen, nepále a nehubě
JMKské poddaných. A zdá-li se jemu knížeti o dluhy krále JMti k komu z nás
mluviti, budeť míti, dá-li pán Buoh, slušnů odpověď. Než tímť on dluhóv krále JMti
nezaplatí, jaké neřády v JMti zemích činí a puosobí, leč tudy, ktož by pro jeho
spletky v jakü pokutu podle něho upadl, aby takový, což by skrz to propadl, tím
dluhové krále JMti byli placeni; než na takové trošty já spoléhati neumím, ačkolivěk
tomu bych rád, abychme společně v tom i v jiném to obmyslili, coz by dobrého
a trvalého býti mohlo.
Také, což se práv, kterýmž kněz Bartoloměj vnově stvořená přezděl, dotýče:
ktoż nechce právu poddán býti, by měl práva napravovati, sou to věci dosti divné,
ačkolivěk. naši stavové, poznají-li toho potřebu, máme toho svobodu našich práv
přičiniti i ujíti, i bude-li toho potřebí, můžeme to ještě učiniti.
Také sem sobě toto, pane a příteli mój milý, pomyslil, že za to mám, že
kněz Bartoloměj, neznaje toho, by mohl spravedlivě městóm těch práv, oč sou se oni
zasadili, dopomoci, i chtěl by naše věci a práva v to uvrci, aby jedno s druhým
spletl a nás v stavích roztrhl, a pod tím aby nějakú svú věc provedl. Dán na hradě
Pražském v sobotu den sv. Sixta.
Urozenému pánu, panu Vilémovi z Pernšteina na Helfenšteině, najvyššímu hofmistru
královstvie Českého, panu přieteli mému milému.
Cedule. Pane a příteli mój milý! Toto vám také oznamuji, že když jest
kněz Bartoloměj v Praze byl, že jeho rota, a tak jest slyšeti, podle toho Zikmunda
Kafuňka byli sou v Slezí, a že sou u Svídnice předměstí zapálili i také některú ves
spálili a vybrali; a to, což vzali, jest slyšeti, že hnali a snesli na Skály, kteréž kníže
má: ješto s takovým řádem mně se velmi zle jeho přátelství s městy českými líbí,
a bude-li dlúho trvati, nemůže to s poctivostí na některů stranu býti. A také není
