534 D. XIII. Registra soudu komorního
1171.
Mezi Zdeňkem Loučeňským z Kopidlna a poručníky sirotků Bohuslava Litovského ze Svinař
o splnění smlouvy. 1502, 15. dubna.
Zdeněk Loučenský z Kopidlna pohnal Elšky z Běšin na Litoviciech, Bohu-
slava z Oujezda a Jeronyma z Skuhrova, miestokomornfka královstvie Českého,
mocných otcovských poručníkuov statku někdy Bohuslava Litovského z Svinař. Vinil
je z toho, kdež jest udělal smlouvu nebožtík Litovský s ním s Loučenským skrze uroze-
ného pána, pana Viléma z Pernšteina etc., a to takovú, že jest měl týž Litovsky
penieze hotové vrátiti jemu, ješto jest jich tři sta kop grošuov českých bylo, kteréž
jest sobě od Sokola z Bradlce byl a od něho od Loučenského přijal, a klenoty i domu
jemu postúpiti měl, a list mu měl vrátiti, kterýžto s rukojmiemi byl, ješto svědčil
Štylfrydovi bratru jeho Loučenského, a jemu nebožtíku Litovskému, a to mu jest
slíbil pod zatracením duše vrátiti; i neučinil tomu dosti a v tom umřel. Protoż on
Zdeněk k svrchupsanym poručníkóm o to hleděl a je z toho vinil. Vlożen puohon
léta MDII° v kvétná nedéli [20. bfezna].
V té při mezi Zdeňkem Loučenským puovodem s jedné, a mezi Elškú z Běšin,
Bohuslavem z Oujezdce a Jeronymem z Skuhrova, miestokomorníkem krälovstvie
Českého, s strany druhé. Kdež on Loučenský vinil je pohnané jakožto poručníky, od
nebožtíka Bohuslava Litovského učiněné, že jest s týmž Bohuslavem Litovskym smlouvu
měl o Štylfryda, bratra svého, že mu jej vydati měl i s tiem listem, kterýž jest měl
od něho od Zdeňka, ježto svědčil na puol druhého sta kop vydávání každý rok na
chování Štylfrydovo, táhna se toho na smlouvu na urozeného pána, pana Viléma
z Pernšteina etc., najvyššicho hofmistra královstvie Českého. Kdežto týž pan z Pern-
Steina takto jest vyznal, že jest mezi Bohuslavem Litovskÿm a mezi Zdeňkem
Loučenským smlouvu učinil, aby Bohuslav Litovský vrátil jemu Štylfryda Zdeňkovi
i stiem listem, kterýž na puol druhého tisíce kop grošuov svědčí naň na Loučen-
ského, a k tomu duom Stylfryduov na Novém městě Pražském v Křížalově ulici
i klenoty Štylfrydovy, a ktomu zápis, kterýž na rathouze má na ten duom Štyl-
fryduov, na sto kop grošuov míšenských, a on Zdeněk Loučenský toho Štylfryda
chovati má, jako on Litovský jej choval, aby mu se žádná üzkost ani kfivda nedála;
a ktomu má Bohuslava dskami opatřiti, aby žádný pro Stylfryda jeho nevinil pro
vybierání těch peněz, kteréž jest od Loučenského vybieral pro chování Štylfryda, ani
se naň navracovati ani na statek jeho. Proti tomu oni pohnaní pravili sú, že oni
nevédie, co té smlouvě řéci ani proti ní mluviti; a sme-li my podle práva co na
miestě sirotčím učiniti povinni, a právo nám nalezne, my se právu brániti nemuožem.
Tu JMt páni a vladyky, krále JMti raddy, takto o tom vypověděli: Poněvadž nebožtík
Bohuslav Lithovský za živnosti své smlouvu jest učinil, že oni nadepsaní pohnaní,
