458 D. XIV. Registra ortelů horního soudu v Hoře Kutné 1511—1514.
Samuel Lahvička pověděl proti tomu: Urozený sc! Že pan Jan jest jiný,
a Mikuláš a Petr také jiní, a jsú dílní! i zdá se jim, že nejsú vinni těmi 40 kopami,
které Jan bratr jich vzal.“
K tomu pan Jan sám odpor učinil: „Urozený pane VMt, páni milí! Jakož
se bratří moji ode mne dělí a pravíc, že bych já vzal 40 kop gr.: že já, páni milí,
tehdáž sem byl jako poslušný syn otce svého a nedílný bratřích [sic] svých, činil
sem, co mi rozkázal; pak já sem se toho nenadál, aby se bratří moji měli ode mne
deliti. VMti žádám za vopatření.“
Vystúpili ven.
Výpověď: Tu JMt pán pan mincmejstr, páni šephmistři s pány, pan hoph-
mistr s úřadem horním, slyševše žalobu i odpor mezi stranami i také zápisy z registr,
to podle práva pilně rozváživše, takto o tom povídají: Poněvadž se to v registrách
světle nalezá, že jest nebožčík pan Bartoš, otec Janův, Mikulášův a Petrův, za tu
huť, kteráž jest Ahníkovi prodána, sirotkův Jirkových, přijal 50 kop gr. českých
závdavku, a potom syn jeho Jan, jsa ještě jich v ty chvíle nedílný bratr, přijal po
dvakrát po 20 kopách, to jest 40 kop gr. českých; že oni společně Jan, Mikuláš
a Petr povinni sú ty peníze nahoře psané, což jest od otce jich i také od Jana
bratra jich vzato za tu huť, 90 kop gr. českých, zase Václavovi a Bohušovi, sirotkóm
Jirkovým, má [sic] vrátiti a dáti, a to ve dvú nedělích pořád zběhlých. Jestliže pak
Mikuláš a Petr chtějí k Janovi bratru svému oč mluviti, že jest von ty peníze k sobě
přijímal, právo se jim nezavírá. Dálo se na Horách Kuthnách před urozeným pánem
panem Jindřichem Tunklem z Brníčka, a panem &effmistrem panem Prokopem a pány,
a urozeným panem Jakubem z Fuglhauzu hophmistr [sic] a Ondřejem urburéfem
a úřadem horním, ten úterý před navštívení [sic] panny Marie léta páně 1514.*)
*) V úterý před Navštívením P. M. 1514 bylo by 27. června. Vzhledem k datum následujícího zá-
znamu má se snad zde čísti v úterý před Zvěstováním P. M. — 21. března 1514.
(Lib. II. B. 10.) Při kladení peněz panu Vácslavovi oc.
Pan Mikuláš a pan Jan, synové nebožčíka pana Bartoše z Práchňan, vstúpivše
před úřad horní pana Jakuba hophmistra a jiné úředníky na Vlaský Dvůr, pověděl
pan Mikuláš: „Pane hophmistře, páni milí! Kdež ste nám rozsudkem VMti
naleznóti rácilii mné a bratru mémn Petrovi, abychme položili panu Vácslavovi
z Ylkuše a bratru jeho Bohušovi 90 kop gr. českých za nebožčíka otce našeho, které
sme dávný čas položiti měli; pak jakž jest kolivěk, že já s bratrem svým s penězi
pohotově sem, že já je teď před VMtí položiti chci 60 kop gr. českých od sebe a od
bratra svého. Nejprv VMt abyšte védéti rá&ili, že pan Vácslav ještě má strýce
čtvrtého Diviše; protož jà VMti žádám s pány úředníky, abyšte nás vopatfiti
ráčili, abychme my před tím strýcem jeho svobodni byli, (též i pan Jan bratr náš
téhož žádá na VMti) potom od ného hyndrováni nebyli a před ním bezpečni
