456 D. XIV. Registra ortelü horního soudu v Hoře Kutnć 1511—1514.
27.
Václav Lorecký jinak Libenický a Bohuslav bratři z Elkuše žalují pana Jana, Mikuláše a Petra
bratry z Práchňan z peněz stržených za huť, kterou Bartoš z Práchňan z pozůstalosti Jirka
z Elkuše Ahníkovi prodal. 1513 a 1514. (Lib. II. B. 2, 3.)
Lorecky a pan Jan o hut Ahníkovu.
V té při, která jest mezi Václavem Libenickým z Ylkuše a Bohuslavem bratrem
jeho strany jedné, a mezi Janem, Mikulášem a Petrem z Práchňan, syny nebožčíka
Bartoše z Práchňan, strany druhé, kdež pan Mikuláš Dětský, předstúpiv před pana
mincmejstra JMt, pana hofmistra a úřad horní, učinil žalobu od pana Václava
z Ylkuše a Bohuši bratra jeho na pana Jana a pana Mikuláše a Petra bratří jeho,
vině je z toho, kterak pan Bartoš otec jich v jich se statek uvázal vešken i na zemi
i v ten, který jest dědičný oc, a mezi tím i v huť jich, která pod právem VMtí
leží, a podržav ji, prodal, a za ni peníze bral, mám za to, i pan Jan. A že jim ty
peníze docela dány nejsú, VMtí žádají za spravedlivé opatření.
Proti tomu pan Mikuláš [z Práchňan]: „Urozený pane VMt, páni milí!
Kdež teď žalobu od pana Vácslava skrze pana Mikuláše Dětského slyšeti ráčíte, že
pan Václav na nás žaluje ze všeho statku oc, a pfi tom i z huti; my k tomu tak
pravíme, že jim povinni na ten čas odpovídati nejsme, a to proto, neb pan Václav
nás poháněl z pobrání statku k súdu zemskému, a na to tam i svědky vedl, i o huť
jakožto Ahníka, že to pokážem.“
Pan Mikuláš Dětský: „Urozený pane VMt, páni sc! Poněvadž praví,
£e by mél pan Vácslav s bratrem svým jich z toho poháněti i o tu huť na ně
svědky vésti: my k tomu pravíme, že toho nepokáží, aby kdy o tu huť pohnáni byli;
a když tak praví, nech to okáží, však mají půhon, z čeho sú pohnáni. Ale abyšte
védéti rá&ili, že jest jich poháněl z zlatých, z grošův, z peněz hotových a klejnotův,
které sú jim v Lorci pobrány; než o tu huť že žádného půhonu není, než té pře že
voni, spravedlnosti nemajíce, prótahy sobě chtí činiti. My VMti prosíme, ať voni
odpírají.“
Pan Mikuláš, syn páně Bartošův: „Pane Mikuláši, my pravíme, že jest
pan Václav o tu huť i svědkův poháněl. Než když VMt, urozený pane pane milý,
tak míti ráčíte, abychom my na tento čas odpovídali, VMti žádáme, že sme se toho
nenadáli, abychom měli zde i tam odpovídati; než poněvadž máme zde odpovídati,
že nám toho prodlení dáti ráčíte, že jest se pan Václav k své při přátely dostatečně
opatřil, abychom my se také k tomu mohli přátely a tím, což nám k té při potřebí
bude, opatřiti. Neb VMt slyšeti ste ráčili, že sú se sami seznali, že sú nás z hotových
peněz poháněli.“
Pan Mikuláš Dětský: „Nechcete mi rozuměti a toho dopověděti, že z těch,
které sú na Lorci pobrány, ne z huti. Jest takto, urozený pane pane milý oc, abySte
