Pře roku 1514 o nářek zranční. 441
Pan hofmistr z vůle úřadu ráčil k nim mluviti: Milí páni s obojí strany!
Když JMti pana mincmistra doma není, mně se toho učiniti nezdá, abych to sám
na se vzal a o to vám místo učinil, (ač bych mohl); než toho vám odkládám do pana
mincmejstra JMti, když JMt doma býti ráčí, že já vám znáti dám, k kterému dni .
státi budete míti. Než co se toho rukojemství dotýče, chcete-li za ně zase státi, že já
to přijmu; a pakli by za kterú stranu státi nechtěli, že já to opatřím. A oni pověděli
obě straně, že stojí každá strana za svého. Pan hofmistr pověděl: Než abyšte věděli:
pod týž základ a na takový způsob k dostání práva, jako prve, a z toho abyšte
nebyli propuštěni, leč rukú dáním. Oni pověděli: Stojíme. Pan hofmistr pověděl:
Zachovajte mír a pokoj obě straně! —
Potom když sú zase stáli, tu když vstúpili před úřad horní, ptal se jich pan
hofmistr: Máte-li ještě která strana více svědkův čím provoditi anebo své pře polí-
čiti, čili na těch svědcích, kteří sú již vedeni, s obojí strany přestáváte? A oni
obě straně pověděli, že nemáme čím víc provoditi, než již na těch, kteří sú přijati,
přestáváme, a VMti žádáme, že nám o to konec a místo učiniti ráčíte.
Svědomí Prokopa Huši původa: Václav šmelíř z Šafar, učiniv pří-
sahu podle práva k svědomí, pověděl: Toho sem svědom, když sem šel nad důl,
zvonili 7 hodin v neděli na pondělí; potkal sem štejgéře Hušu proti studnici nad
Šavrnochem; a on šel na dílo, a já šel sem s druhým pacholkem. I řekl sem mu:
Hle, pravili, Ze jest štejgéř Poláka zabil, a on teď jde. Ale když Polák byl uražen,
brzo 7 hodin zazvonili.
Druhé svědomí Hušovo: Václav cimrman z Švábův, učiniv přísahu ос:
Toho sem svědom, že v neděli na ponděli, když sú Martina Poláka urazili, když
7 hodin zvonili, šel sem mimo štejgéřův dům. A když sem k domu přišel, volal
sem na něj; a on mi se vohlásil v komoře. A já naň třikrát zavolal a řekl sem:
Zholuj! A on pověděl: Hned půjdu, hned.
Třetí svědomí Hušovo: Matúš, pergmistra Šafarského pacholek, učiniv
přísahu oc: Toho sem svědom, že tehdy, když sú Martina Poláka urazili; v neděli
na pondělí v 7 hodinách, šel sem nad důl, když zvonili; i potkal sem štejgéře
proti plotu Maškovu, který jest pergmistrem, a on šel nad důl k Švábům.
Čtvrté svědomí Hušovo: Jakub hliňák, učiniv přísahu oc: Toho sem
svědom, já sem šel s šmelířem Šafarským, již 7 hodin zvonili tu neděli na ponděli,
kdy sú Poláka ranili. I potkali sme štejgéře Hušu u studnice proti Šavrnochovi; on
šel proti nám nahoru k Švábům, a my sme šli do Šafar. A šmelíř řekl mi: Hle,
křičí na štejgéře, že jest on Poláka zabil, a on teď jde. A kdy sme do kavny přišli,
a oni v kavné pravili, že křičí na štejgéře Hušu, že jest zabil Poláka; a šmelíř
pověděl: A já ho teď potkal s Jakubem, an jde nad důl, a neviďali sme u něho
žádné zbroje než cimrmanku. Jiného nevím, než tak jest, co já pravím.
Archiv Český XII. 56
