Zápisy z roku 1513. 425
17.
Vávra Hruška a Jan Kolovrátek žalují na kverky z Hruškova vortu, že nechtějí jim dopustiti
kutati na místě od pergmistra propůjčeném. 1513, 10. května. (Lib. I. A. 8.)
Nesnáz mezi pány kverky z Hruškova vortu a mezi Vávrú Hruškú a Kolo-
vrátkem.
Item Jan Kolovrátek a Vávra Hruška s tovařiši svými, stúpiv před úřad pana
hophmistra, pana šephmistra s pány a před úřad horní, žádajíce pana hophmistra
a pana šephmistra s pány a úředníkův: „Páni milí! Kdež jest nám pan perkmistr
místo propůjčil, že sme my na vortě na svém dělali a díru sme udělali celým ka-
menem; a k čemu sme přišli, VMt žádáme vedle práva zachováni býti. Neb jest to
místo 18 let pusté bylo, a kdyby nás nebylo, že by to místo tak pusté věčně leželo.“
Páni kverci z Hruškova vortu skrze pana Jana Kunáška odpor učinili: „Pane
hophmistře, pane šephmistře, páni úředníci všickni! Tito páni všickni k tomu takto praví:
Kdež voni praví, že by k tomu přišli celým kamenem, a to páni všickni nevědí, jak sú
voni k tomu přišli; než toto vědí dobře, že jest to místo jich, a že sú se k tomu
všickni hlásili; aby jim to místo dobýváno bylo, a na tom sú byli, že sú tu chtěli
dělati. Než jestliže sú voni udělali díru, udělali sú do našeho; ale my sme více tále
kupovali pro to místo, než proč pro jiného. Pak přišli- sú oni k čemu, že sú
přišli do našeho. A to místo jest nikdá pusté neleželo, neb bychom my byli rádi
na tom místě dělali, ale Ze sme v tom tím obmeškáni, že sú ho nám nedobývali. Při
tom my práva nic nedotýkáme, ne [sic] své spravedlnosti, kterúž k tomu máme.
Svědomí pánů kverků od Hruškův: Samuel Lahvička pod tú přísahů,
kterúž jest vzal na konšelství, pověděl, že sú se za mne ohlašovali kverci z Hruškova
vortu k té ceše, kteráž jest pod Příbkem v lintu, že jest jich; a my sme také tomu
neodpirali s panem Jandú; než by se jim mělo dobývati, na ten čas že sme nemohli,
neb sme dosti činiti měli s jiným.
Druhé svědomí: Jíra Rýsek, učiniv přísahu podle práva k svědomí, toto
pověděl: že sme od Hrušky s panem Matějem Studničkú tále küpili se vším, i v té
lintové ceše, která jest k tomu vortu, že tolikéž tu tálův máme, jako na Hruškově
vortě, a že k tomu vortu ta cecha vždycky byla, a nikdy od něho zdána nebyla.
Třetí svědomí: Václav Kučera, učiniv přísahu podle oc: To sem od nich
slýchal, od hutmanův i od kverküv, Ze sü pravili, že jest to jich. A sám Hruška
pravíval též, kdy tu kverkem byl, že jest ta cecha lintová k tomu jich vortu. A byli
jim jí počeli dobývati i nechali tak. A tu nikdá Hruškovští kverci dělati nedali žádnému.
Čtvrté svědomí: Albrecht Herbort na tu přísahu, kterúž má na hutman-
ství, pověděl: Když sem tam byl u Hruškův hutmanem, co se tkne té lintové cechy,
žádali sme pana pergmistra a pana Jandy, aby dobýváno bylo; a pan pergmistr i pan
Archiv Český XII. 54
