Zápisy s roku 1511. 413
Toho jinak nečiniti ani pro strach, ani pro přízeň, ani pro nepřízeň, ani pro dary,
ani pro nižádnú jinúů věc. Toho mi rač dopomoci pán Bůh všemohúcí, všickni světí.
Jan Žampach z Potšteina byl mincmistrem r. 1512, viz níže str. 418, Jindřich Tunkl r. 1518 str. 427, 429 atd.
2.
Přísaha k svědomí.
Přísahám pánu Bohu, Matce Boží, všem svatým v té při, kteráž jest mezi
tímto a tímto, čchož sem svědom, že to chci věrně a právě pověděti toho a jináč
nečiniti ani pro přízeň, ani pro nepřízeň, ani pro dar, ani pro kterü jinü véc. Toho
mi dopomáhej pán Bůh, Matka Boží, všichni světí.
Tyto dvč formule přísah zaznamenány jsou v Registřích ku konci na listech nečíslovaných před rejstříkem.
3.
Hovorková erckauféřka žaluje na Matěje В že by tále její držal. 1511 v květnu.
(Lib. I. A. 2.
Jakož jest žalovala v rajtunku Hovorková erckaféřka před panem hofmistrem
i jinými ouředníky na Matěje Spáleného, že by její tále držal v Novém dole, a že
by muž její od nich nepustil, a že by z cupusu nebyla napomínána, pravíc se míti
k tomu kukusu spravedlnost. Tu Matěj Spálený odpověděl, že od ní nemá nic, než
že má ten kukus od písaře a pergmistra sobě daný, žádaje, aby při něm zachován byl
vedle práva. Kdež se jest písař i s pergmistrem přiznal, že při tom kukusu nezachovali
se vedle práva, nenapomínavše z cupusu Hovorkové, i dali sú Matčjovi Spálenému
tále. Tu jest Matějovi ten kukus přisouzen. I pověděl jest pergmistr, že já jí chci
kukus svůj dáti, a při tom i třicátou pouštím, nechť tam mají všecko. Při tom se
jim kázalo vystúpiti, kdež majíce ještě zase před ouřad vstúpiti, tu nedočkavše vstú-
pení, zšel svévolně dolův. Actum dominica jubilate 1511.
4.
Petr šenkýř odprošuje Václava havíře, o němž byl šířil klevety. 1511, 30. května. (Lib. I. A. 2.)
Náprava Petra šenkéře Václavovi havéři, kdež jest na něho mluvil řeči nedů-
vodné, odprošoval ho takto: „Pane Václave, tovaryši milý, které sem koli řeči slyšené
a nedůvodné vo tobě mluvil, prosím tebe pro pána Boha i pro Matku Boží, že mi
to odpustíš; nebo já na tebe nevím nic zlého, než mám tě za dobrého člověka
a tovaryše, jako tě mají jiní dobří lidé. A prosím tebe, že ke mně dobrů vůli míti
budeš, že já ji k tobě také chci míti jako k tovaryši dobrému“.
A tu sobě ruky podali k smíření a k jmění dobré vůle k sobě.
Václav k Petrovi: „Milý tovaryši Petře, Bohem ti všecko odpuštěno, a vůli
dobrú chci k tobě rád míti jako k tovaryši dobrému. “
Actum feria VI. dominice Vocem anno Domini 1511 [30. května 1511].
