392 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejimanů krále a království Ceského 1529— 1581.
918.
Jiffkovi Popelovi z Lobkovic: o jeho nepfátelfch.
B. m. 1580, 5. féna (f. 58 b).
Službu svü vzkazujem, urozený pane, pane a příteli náš milý! Psaní vašemu
jsme porozuoměli, a tím jisti buďte, že v té věci knížeti dostatečně psáti neobme-
škáváme až do hněvu, jakož jste z prvního přípisu, kterýž jsme vám poslali, poroz-
uměti mohli. Všakž vám také posíláme přípis listu poslednějšího, který jste nám teď
nyní poslali, jimž [sic] také vyrozuomíte. A na ničemž ta věc podle zdání našeho
není, než aby již tíž nepřátelé vaši na voko a ne po správách někde postiženi býti
mohli, a práva na ně se žádati [sic], tu bychom hned zvěděli, bylo-li by podle psaní
knížete k nim se tak zachováno. Datum f. IV. post Remigii, anno 1530.
Jan z Wartumberka oc, Vojtěch z Pernšteina oc,
Radslav Beřkovský oc, Wolfart Planknar oc.
Uroz. pánu, panu Jiříkovi Popelovi z Lobkovic a na Bílině, pánu a příteli našemu milému.
319.
Petrovi Rašínovi: aby přijal nabídku sice těžkou, ale jedině možnou, k níž se podává
Ladislav Sekerka.
B. m. 1530, 5. října (f. 55 a).
Sluzbu svi vzkazujem, urozeny pane, pane a příteli náš milý! Oznamujem
vám, že po odjezdu vašem odsud z Prahy jest dostatečně vo list obranní, kteréhož
pan Ladislav Sekerka, i na místě bratra svého, od úřadu jest žádal, rozvažováno
a rozjímáno, ale obmejšlejíce, abychme v tom překážku práva, ani žádné straně její
spravedlivosti neublíZili, zdálo se nám spolu se pány úředníky menšími desk zemských
ještě se pane [sic] Ladslavem Sekerkou jednati, a toho obranního listu aby on to-
hoto času pozanechal, cesty jsme vyhledávali.
Avšakž jednajíce s ním, k tomuto jsme s velkú prací a těžkostí přivedli, že
na tento čas obranního listu pozanechati chce až do sv. Martina, všakž bez ujmy
své spravedlivosti, a to na tento zpuosob a nic jináč, než abyšte vy, (ač se vám
k tomu přistúpiti zdá), tohoto času úročního svato-Václavského anebo svato-Havelského
s lidí úrokuov a duochoduov nevybírali nižádných, kteréž vám na tento čas lidé
platí, rybníku žádného již více abyšte nelovili, kromč toho jednoho, který jste loviti
počeli, a lesú abyšte nemejtili, a to až do toho času sy. Martina. A. jestliže by jemu
v tom času summa dána nebyla, aby jemu na těch duochodích podle zápisu jeho nic
neujalo, než tak, aby on to spolkem tak [sic], aby on to jako na onen éas najíti
mohl k svýmu užitku.
