384 B. XIII. Dopisy nejvyšších hejimanů krále a království Ceského 1529—1581.
tebe diti by se móla. A protož nám na místě svém poroučeti ráčí, abychom tobě
oznámili, nébrž i přikázali, jestliže máš co činiti na zámku Pražském při kterémkoli
soudu, aby v městech Pražských nebyl, ale sobě aby zjednal hospodu nebo pokoje
na zámku Pražském anebo na Hradčanech. A když by jedti měl na zámek Pražský,
toho žeť se dopouští, aby skrze Prahu pro most, nezastavujíce se v městech, jedti
mohl. Ač jistě sme s takovou věcí uspíšiti nechtëli, ale znajice nepromënnû vuoli
JMKské, tak se zachovati musíme a tobě na poručení JKMti pod tím závazkem,
kterymz si od JMKské zavázán, prikazujem, aby se tak zachoval, jakžť píšem. Kdež
nepochybujem, že se tak a ne jinak zachováš. Datum f. VI. ante Remigii anno
1530.*) Jan z Wartumberka,
Vojtěch z Pern&teina, Radslav Berkovsky, Wolfart Planknar.
Urozenómu a statečnému rytíři panu Janovi z Vratu a na Thoušimi [sic], příteli milému.
*) Malá zmínka o tomto rozkaze též u Bartoše Písaře str. 319 poslední odstavec.
306.
Tři z hejtmanů zemských do všech krajů kromě Hradeckého a Chrudimského: aby byli všickni
pohotově ku pomoci markrabství Moravskému.
B. m. 1530, 3. října (f. 93 a).
Jan z Wartumberka oc, Radslav Befkovsky oc, Wolfart Planknar oc, krále
JMti a téhoZ krélovstvie hajtmané. Urozenÿm pénuom pánuom, urozeným a statečným
pénuom rytffuom a vladykdm, moudrym a opatrnym méstuom kraje Litomérického,
i jiným vSem obyvateluom téhož kraje, pánuom a pfáteluom našim milým, službu
naši vzkazujem. A oznamujem, že jsme srozuoměli, kterak nejvyšší pan hofmistr
a hajtman královstvie tohoto psaním svým jest oznámil panu Kundrátovi z Krajku
a na Mladém Boleslavi, hajtmanu téhož kraje, kterak do markrabství Moravského
lidé vejvodovi spolu s Turky vtrhli sou v znamenitým počtu a to markrabstvie ohněm,
mečem i jiným vším zlým hubí a kazí, kdež obyvatelé téhož markrabstvie nás za
pomoc a za retuňk podle našich povinností žádají; a téhož pána jest žádal, aby kraj
Boleslavský všecken pro takovou potřebu spěšně obeslal, jakož jest se pak tak stalo.
I protož, páni a přátelé milí; za to my vás všech obyvateluo téhož kraje
žádáme, napomínáme i poroučíme, abyšte podle možností svých všickni i s poddanými
svými vojensky hotovi byli, a když by vám po druhé od nás místo a den jmenováno
bylo, abyšťe se tu najíti dali. Nebo i toto vám oznamujem, že jsme my psaní pánuom
moravským učinili, aby nám místo, kde by se lidé strhnúti měli, oznámili, i také
jakýho by počtu lidu potřebovali, poněvadž již přední krajové, kteříž blízko jim pří-
sedí, jim ku pomoci ihned potáhnů, abychom zbytečně lidmi nehýbali. Též také, mi-
nula-li ta potřeba, aby nám to v čas dali znáti. Neb my se domejšlíme, že snad
sjezdem ten lid škodu učinie i zase utáhne, prvé nežli by odsud lidé tam dospěti mohli.
