224 A. XXVIII. Dopisy rodů Hradeckého a Rosenberského 1450—1526.
úmyslu jiného v tom také není, neb kudyby kolivěk býti mohlo, aby ta ruoznice,
keráž jest mezi námi, přetržena býti mohla, aby každý při tom, při čemž by měl
spravedlivě zuostati, zuostal, to bych nejraději viděl. Protož já k tomu přistupuji,
abychom se vo to pokusili, mohli-li bychom se sami mezi sebou srovnati, vedle va-
šeho podánie. A dajž pán Buoh, abychom se srovnali, aby dobré sousedstvie mezi
námi státi mohlo. Datum Crumlov f. II. post dominicam Reminiscere, anno dni XV°XIX.
Petr z Rozmberka oc.
b)
Druhý list též Pieseckým od pána JMti, chtéjí-li se smlávy dr£eti oc. —
Služba má, moudří a opatrní sousedé moji milí! Kdež jste posly své na žádost mou
byli teď najposléz ke mně vyslali; tu mezi jiném jsou mi ukázali přiepis smlüvy,
i také mi ho nechali, kerá by měla býti mezi mnou a poddanými mými Prachati-
ckými s jedné a vámi strany druhé.*) I vězte, že já jí odpierám i poddaní moji
též Prachaticští; a toho na vás žádám, abyšte mi psaním svým po tomto poslu ozná-
mili, chcete-li se ji drZeti či nic, abych se věděl s poddanými svými čím zpraviti.
Datum Crumlov f II. post dominicam Reminiscere, anno dni XV*XIX.
Petr z Rozmberka oc.
*) Viz číslo 1287 pozn. ad č). Smlouva tato, o níž mnohokráte se ještě zmínka činí, zní takto: „Přiepis,
jaká by měla smlúva býti. Léta od naroz. syna božieho patnáctistého sedmého [sic] stala se smlúva
dobrovolná s povolením krále JMti mezi urozeným pánem, panem Petrem z Rozmberka JMtí, a mou-
drymi a opatrnymi purkmistrem a radû i vší obcí města Prachatic, poddanými JMti s jedné, a mezi
moudrými a opatrnými purkmistrem a radà i vší obcí mčsta, Piesku strany druhé, takto: Jakož již
dotčení purkmistr a rada i všecka obec města Piesku mají královsků výsadu, což se cla dotýče,
kteréž jim Pieseckým spravedlivě v témž městě k braní přísluší, aby takové clo oni Piesečtí mohli
bráti jinde v jiných miestech, kdež by se jim zdálo. I oni Piesečtí k braní takového cla svého, podle
svého obdarovánie, mají svého celného v městě Prachaticích míti aneb usaditi, kterýž by celný k jich
ruce v Prachaticích takové clo vybieral se všech a všelijakých kupectví vezúcích anebolito jdoucích
formansky i súmarsky z města Prachatic, týmž zpuosobem, kterakž se v městě Piesku clo béře.
A oni Piesečtí od svrchupsaného pána, pana Petra z Rozmberka a purkmistra a rady i vší obce
města Prachatic i všech jich dědicuov a budoucích při tom vybierání svého cla nemají nižádné pře-
kážky míti, nébrž oni Prachaticští mají jich celného ve všem fedrovati a jemu pomahati, v čemž by
jich koli potřeboval. A takové vybierání jich Pieseckých cla od nižádného živého člověka žádnů vy-
myšlenů věcí jim Pieseckým aby ani škody ani úrazu ani ujmy jich právuom, výsadám i jich spra-
vedlnostem všelijakým na ničímž nemohlo přinésti, ale ovšem bez pohoršení všech výsad, práv a spra-
vedlností jich aby bylo. A jestliže by kdykoli ktožkoli je Piesecké z té smlúvy soudem chtěl viniti,
pan z Rozmberka JMt i Prachaticští nemají Pieseckých na ničemž opouštěti, ale jim raditi poma-
hati a podle nich se súditi. A Piesečtí též zase, jestli by kto pána JMt aneb Prachatických pohnal,
mají se zachovati.
Kteréžto clo oni Piesečtí tímto duole psaném zpuosobem skrze svého celného mají bráti takto: Kte-
rýkoli vozataj veze nade dvě prostici až do deseti prostic veze soli na neknitlovaném vozu, ten má
dáti Pieseckému cla z každé prostice po bielém peniezi, a v takovém voze z každého koně též po bielém
peniezi; forman, který veze nad deset prostic na jednom voze, by pak bylo XVI prostic soli, tehdy
toliko z té soli dáti má 3 gr. míš., a má-li 3 koně v tom voze, tehdy z těch tří koní jeden groš
pražský; pakli má 4 koně, tehdy cla devět bielých peněz dáti má; pakli má 6 koní, třinádct bielých
