468 C. XVII. Listiny Jindřicho-Hradecké
naším potvrditi rá&ili, kterfzt ted posieláme. Protožť poroučieme prikazujíc, aby jej
pečetí naší zapečetil a jim jej vydal, znaje, že v tom jest jistá vuole a konečné roz-
kázání naše. Dán na Budíně v neděli, jenž slove Cantate, leta эс 25ho, královstvie
našich Uherského a Českého desátého. Ludovicus rex manu propria.
Urozenému Adamovi z Hradce, najvyššímu kancléři královstvie Českého, věrnému na-
šemu milému.
Přitištěná pečeť královská odloupnuta.
292.
Král Ludvík žádá Zdeňka Lva z Rožmitála, aby věřil tomu, co s ním Adam z Hradce v zá-
ležitosti Jindřicha z Rosenberka jednati bude.
Na Budíně, 2. července 1525. Orig. pap. Historica.
Ludvík z božie milosti Uherský, Český král a margkrabie Moravskf oc. Uro-
zený věrný náš milý! Poručili jsme urozenému Adamovi z Hradce, najvyššímu kan-
cléři královstvie Českého, věrnému našemu milému, s tebou, co se urozeného Jin-
dřicha z Rozmberka, věrného našeho milého, a tebe také dotýče, mluviti a jednati.
Protož coż s tebou v této míře od nás mluviti a jednati bude, žádáme tebe porû-
čejíce, že jemu toho všeho věřiti budeš nic méně, než jako bychom my sami jsúc
přítomni oustně s tebou mluviti a jednati ráčili. Kdež o tobě nepochybujem, než že
se v tom povolně a hotově najíti dáš, znaje, že nám na tom věc vděčnú uděláš; a my
tobě to milostí naší a vším dobrým spomienati ráčieme. Dán na Budíně v sobotu
den Navštívení Panny Marie leta 9e XXV“, královstvie našich Uherského a Českého
devátého. Ludovicus rex manu propria.
A tergo: Urozenému Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála a z Blatné, najvyššímu purgrabí
Pražskému, včrnému našemu milému.
Přitištěná královská pečeť jest odloupnuta.
293.
Pseudonym Jan z Wart., opat panenského kláštera v Dubě (nejspíš pan Jan z Wartenberka
na Dubě, dříve na Děvíně) píše žehravě panu Adamovi z Hradce o piklech strany Rožmitálské
a Paškovy, a co by proti nim činiti se mělo.
Na (Českém) Dube, 25. listopadu 1525. Orig. pap. Historica.
Službu svü vzkazuji, urozenf pane, pane a pfíteli müj zvlásté mily! Napřed
zdraví a při tom, což byšte sobě sami na všemohúcím pánu Bohu vinšovali anebo
požádali, toho bych vám všeho věrně rád přál. A což se našeho do Uher poselství
dotýče, pan Arnošt by již nemeškal, a mohl by zde zjednati i vůz komorní a voz-
níky, na kterémž by spolu jeli, i vůz špížní a koně, na kterémž by voba své potřeby
míti mohli, některé by také potřeby zde pan Arnošt zjednati chtěl, kteréž Vám teď
