z roku 1522. 445
Brtnici pod pána JMt pána z Hradce. A při tom jsú byli tito dobří lidé od pána
JMti vysláni, pána z Hradce: pan Mikuláš Rúbík z Hlavatec, pan Jetřich Dobro-
vocký z Dobrý vody, Bartoš fišmeistr, Matúš písař, strany jedný; a urozený vládyka
pan Jan Kepina, strany druhé pana Erazima z Wolféfova. Kdeż jse jest taková
smlúva stala, že mne Hanzle svrchupsaného pod pána JMti z Hradce propustil А co
jest mi bobral [sic] ped tím časem, že já již Hanzl svrchupsaný o to nestojím; než
jakž jest smláva těmi dobrými lidmi jse stala, tu já držím a držeti chci, já i po-
tomni moji; a panu Erazimovi toho ničímž zlým na budúcí časy, já ani přáteli moji,
připomínati nemáme, ani erbóm jeho. Pakli by bylo hodným svědomím usvěčeno na
mne nebo na přátely moje, tedy bude moci pan Erazim svrchupsaný ke mně se
jmíti jako k takovému, že jsem tomu zápisu dosti neučinil. Kdež já svrchupsaný
Hanzl připrosil jsem urozených vládyk, pana Mikuláše Rúbíka z Hlavatec a pana
Bernharta Zásmuckého [ze] Zásmuk, ty časy ouředníka na Telči, že k tomuto mému
dobrovolnému zápisu pečeti své přitiskli, sobě i erbóm svým bez škody. Jenž dán
leta buožieho tisícého pětistého dvamecítmého, tu sobotu na den svatého Mikuláše
biskupa.
Přitištěna jest 1 zachovalá a 1 porušená pečeť.
261.
Neznámá osoba píše švakrovi svému, že zarmoucena jest zprávou o jeho nemoci, a těší se,
že za týden v Hradci ho uvidí.
Bez místa, 1522. Orig. pap. Fam. Neuhaus.
Munoj zvláště milý švagře, dajž pán Buoh všemohúcí, aby se tak měl, jakžby
sám míti chtěl; neboť bych jistě toho nic méně nepřál, než jako sám sobě. A Buohť
mi jest svědek, že ste mě onehdy tím psaním svým, co se zdraví tvého dotýče, ne-
málo, ale jistě velmi zarmoutil; neboť toho z pravého srdce nepřeji, více nežli by
byl muoj vlastní bratr, toho mi jistě věř. Ale poněvadž pak vždy bezpochyby vuole
v tom boží jest, což tomu máme říci, než v tom i v jiném jeho svatú milost chväliti
a té vuoli jeho svaté se neprotiviti, zvláště, což by se již nemohlo opraviti. Avšak
muoj milej švagříčku, poněvadž si vždy k lidem podobnej, za to tebe prosím, nestíšť
sobě o to tak velmi, jak z tvého psaní tomu rozumím, ale měj ještě dobrú naději,
že se ta cesta najde, a že ty ještě bohdá zdravější budeš, nežli sobě zdraví své
sám pokládáš. Šíře o tom psáti nechci, poněvadž za jiné nemám, než že bohdá onen
tajden v Hradci budem a vás navštívíme. Tu pak bohdá o ty i o jiné všecko šíře
rozmluvíme. Neb což ve mně jest, nepochybuj[i] i o tobě, že by se již se mnou rád
shledal. Jif pak toho vypsati, jak bych rád, hned neumím. — Co se oufadu hof-
mistrského dotýče, ta věc, mám za to, na místě bude, než odsad odjedeme, tak
abyšte nás tím vzácněji a s větší pečlivostí vítali. A ač bych mnoho psáti měl, po-
