z roku 1520. 381
Item. Páni soudce aby se v čas scházeli k hodině od pana hajtmana ozná-
menej a jmenovanej, aby nebylo potrebie pro né do hospod posílati a jich hledati.
A když se sejdú, aby každý na své místo sedl, a tu aby soudili aneb jednali, což po-
třebie jest, jiným se nezaneprazdňujíc, a lidi i sami sebe, čas mrhajíce, k darem-
ním útratám nepřipravovali. A ti také, kteří se souditi mají, aby s svými potřebami
pohotově byli, když na čí puohon přijde, puovod aby žaloval a pohnaný odpoviedal.
Pakli by se kdo v tom obmeškal, že páni póhony vymazovati ráčí, aby póhony
pořád souzeny byly.
Viz Kniha Drnovská p. 113, s varianty. — Z. Z. r. 1585 p. 21. dodává: „Jestliže by pak který
z pánuov soudcí k hodině od pana hajtmana jmenované k soudu nepřišel, takový aby od pánuov soudcí po-
tresktän byl; a jestliže by se toho více dopustil a k hodině jmenované nepřišel a slušné príčiny neokázal, aby
slibem zavázán byl, aby se před králem JMtí postavil, jako ten, kterýž jest svévolně k soudu nepřijel“ —
Totéž Z. Z. 1545 f. 28. a ve Z. Z. 1604 f. 38.
2. O póhoních odložených, kdož od nich zemri.
Item. Pro všecky zmatky budúcí, a tím aby se spravováno býti mohlo, páni
dokonalý a stálý nález učiniti jsú ráčili a v nálezová registra v Olomuci i v Brné
vepsati jsû rozkézali a nalezaji: JakoZ se pfiházie, že někdy páni prožalované pře
při právě zahájeném a puohonném z příčin hodných odkládají do tasuov, někdy do
druhého práva, i mnohokrát práva po právích spěšně nejdú; a přihází se, že ti, kteří
póhony prožalovali, pře své provedli a prokázali, ale nálezu pro odložení panské do-
sieci nemohüc zmierají, aneb ti; kdož jim z nich odpoviedati mají, času odloženého
nedočekajíc. I poněvadž ne z jich vuole odtah se stane, ale z panského rozkázánie,
i nechtíc, aby takoví neb jich dědicové zmatky které jmieti měli, takto vypoviedaji:
Kterýžkolivěk puohon provede a prožaluje, a v tom by umřel, že potomkóm
a nápadníkóm statku jeho, přátelóm a příbuzným těm, kdož by po něm k jeho statku
spravedlnost měli, má se nález dokonalý státi na tu při prožalovanú, tak jako tomu,
ježto by sám živ byl. Pakli by také který pohnaný umřel, na kteréhož by žaloba
přešla, a rok pány odložen byl, též nápadníci statku jeho odpoviedati živému mají,
tak jako by znovu pohnáno bylo, i k nálezu stáli. Než jestliže by strana, puovod
aneb odporná, pro nesvédomost pfe odtahu žádala, to páni učiniti mají do druhého,
a byla-li by potřeba, i do třetího práva. Než byl-li by kdo pro rukojemstvie pohnán
a v tom umřel, prve než by se naň nález pánuov JJMtí stal, takový póhon má
umrlý býti a na erby a potomky se jeho nevstahovati.
Viz Kniha Drnovská p. 115. — Z. Z. 1585 p. 48—49, kdež dokládá se ještě následující: „A jestliže
by se přihodilo a sirotci po kterékoli straně zuostali, a strýcové neb poručníci léty sirotšími brániti se chtěli,
nechtíc odpovídati: to jim ku pomoci býti nemá, protože pře ta póhonem při odpovídání prošla jest a v ná-
lezu panském stojí. Ale kteréž by prožalované pře nebyly a k odpovídání nepřišly, a k těm poručníci pro si-
rotčí léta přistúpiti nechtěli, to znostaň při starodávním právě.“ Podobně Z. Z. 1546 f. 69 sg., Z. Z. 1604 £. 58 sq.
