142 B. VII. Akta mezi králem Jiřím
za dalekost cesty blízké přihlédánie k ohňóm, k mordóm i k neslechetnÿm skut-
kóm. Nemnéj, bycht toho bez prawdy dotekl; neb wědomá wěc jest, že při-
kázani Kristowu swrchu dotéenému odporny swé obce býti dopůštieš, a wedes
miesto pokory bujnost w odénie, miesto polièku strpenie mord a proléwanie krwe
křesťanské , miesto wybitie prachu z obuwi oheň we wsech na chudé lidi z swÿch
rukú wypuśteji, miesto odpuštěnie sedmdesát a sedmkrát, ženy swýma rukama
rúbají a šestinedčlky z loží wymietají. Dotkni tu sebe, jestli na tobé infula sw.
Augustina. Bojím se, spíš biskupa židowského Kaifáše, kterýž jest rozkázal bojně
w odčnie kročiti sebe poslůchajícím pro krew sprawedliwü, domniewaje sé tiem
slůžiti bohu. O pro buoh, rozpomeňte se a wzhlédněte w zrcadlo lidí: předešlých,
co jim chwáleno a co jim hyzdčno, pána a krále wašeho nezapomínajte, čím jste
Jeho Milosti powinni, to w srdci rozważte; nerodte byti knezem Trojanskym, kte-
ryż ukradl jest z chrámu Pallas k zkáze wlasti a mésta swého; neukrádajte toho
Pallas, jen se wykládá sladký pokoj: ale okażte se wórni Judyt, kteráz jest pro
wlast nebezpečně čest i hrdlo swé wázila; téz i Judas Machabaeus činil az do
smrti. Zdá se mi, žes týmž powinowat, wčda tajné a skryté rady krále a pana
swého, jichžto těžko jest mně myslí dosáhnůti. Neobcuj s těmi, ježto tajné a
falešné jidášné zrady o Jeho král. Jasnosti skládají, a nad swymi prísahami wysoce
se zapomenuli ; nechwal zlým zlého, nemlč dobrého; okaž sě podlé urozenie swého
smělým w prawdě, podlé učenie swého hotowým k jednotě. Ale bojím se, że
tato má napominanie tobó jsi nowa a nepfijemna: neb chceś se wiece libiti lidem
ne2li prawdé. Nediwim se tomu: nebo málo nalezeno býti muož ruoznic a wálek,
by skrze kněze a ženy počátku neměla; i nejsili této ruoznice hlawa, ale wzdys
jie prst. A protož napomanul sem tě, což sem najkratčeji mohl, to na mysli maje,
żes mi w pfiezni. Ale nepřátelsky bratr: twuoj mi činí, i králi pánu mému naj-
milostiw&jsiemu jest odpowěděl s twého zádušie, kteréž ty od králuow a předkuow
i krále pána naseho nadánim držíš. Chté w tom swü éest opatiiti, tiemto listem
sam swü, swych sluzebnikuow, pomocnikuow, lidi poddanych swétskych i du-
chownich čest ohražuji, a ničímž nemiením powinowat býti proti tobě i twým wšem
poddaným, což w těchto mierách poéinati budu....
33.
Tas biskup Olomucký panu Ctiborowi na předešlé psani odpowida.
W Olomauci, 1467, 9 Jul. (Z rkp. Lobk)
Protasius z božie milosti biskup Olomůcký: urozenému pánu, panu Stiborowi
z Cimburka, bratru milému !
Urozený pane, bratře mily! List twuoj odpowědný twých wýmluw dobře
dlühy sme éetli, w kterémž netoliko krawám našim, ale i cti odpowiedáš, a nám
