a jednotau panskau w Čechách, r. 1461. 141
swětskými i duchowními, wedlé uroz. pána, p. Zdeňka ze Šternberka, najwyššieho
purkrabie Pražského, pána našeho milostiwého, a swú čest ohražujem, že W. král.
Jasnosti i wasich wsech chceme neptietelé bÿti, a wedlé pâna naseho JM“ chceme
w mieru i w nemieru státi, dokudž jsme w službě п JM“. Datum in Šternberk,
fer. V. die Georgii.
W táž slowa a pod týmž datum psali:
1. Jindřich Růs z Čemin, Oldřich Štegar z Mirowic, Wilém z Němčic.
2. Jindrich Wayrek z Rizmberka, Borotin z Wesce, Jetrich Skola z Jieřně.
3. Oldrich z Podwek, Ondřej Děwečka z Šidlowa, Wáclaw Ocásek z Pozdyně.
4. Tunczolt z Fundrolsinczt, Gabriel z Czabiczar, Kuncz z Fumaczt. (sic)
32.
List. odpowědní a tuhé domluwy od pana Ctibora Towačowského z Cimburka proti
biskupu Olomuckému, Tasowi z Boskowic, který také králi Jiřímu byl se zpronewěřil.
Bez datum (r. 1461, s počátku m. Jul) (Z rkp. Lobk.)
Stibor sc. duostojnému w boze otci, knězi Tasowi biskupu Olomückému,
tiemto listem známo činím: Ze znamenaw záhubu swü a jsa k tomu přinucen, pro
hruozy a přinucowánie a mnohé nabádánie nepokojné bratruow i přátel wašich,
k tomu na psanie swe, kteréž sem před tiem psal, odpowědi nemaje, ač nerad,
ale bezděky, pro waši zlů wuoli, tiemto listem éest swü ohraditi musím. I diwná
mi jest to wěc, že stojiece prwé o pokoj a řád země této, již ste to zpět obrátili,
oheň, mord lidský i ženský, neslýchané záhuby již ste počali, ježto pohanským málo
odoláwají, Kristowi nasledownici chtiece byti slowem ale ne skutkem. Wiece na-
sledujete ustanowenie Mahometowých , nežli přikázání božských; nebo Mahomet při-
kázal jest, ktož komu die newěříciemu jako jest Mahomet wěřil, co o wieru, aby
hned zamordowal, a mečem wiery hájil: ale pan Ježíš Kristus přikázal jest s po-
korů nepřátelóm strpóti wżelikć bezprawie, a proti nepřieteli odpustiti winu sedm-
desátkrát a sedmkrát; a kdyžby we jméno jeho poslaných nepiijeli, wétsie pomsty
nekázal jest učiniti, než na swědectwie z obuwi swých prach na praziech jich wy-
biti, a dalli kto poliček w líce jeho, aby nasadil druhého. Proto müdry se
z prawdy hnéwati nemá; ale wšecky wěci radů a rozumem rozwážiti. Kde jest
nynie rozum twuoj, kde jest nynie wýmluwa twá, kde jest nynie práce a usilé
twé? Rozum, jímžs se domniewal wšecky předjíti, wýmluwnost, chtě ji každému
odolati, práce twá, chtě ji daleké cesty zputowati, rozšiřuje w řečech swých a
lahodě wšecko porozenie tejto doby medowými slowy nerozumějícím: již pak se to
wšecko na tobě opak shledáwá. Za medowá slowa jedowatá proti králi pánu swému
i přidržejícím se Jeho Milosti, za můdrů wýmluwu s lidmi neslechetnymi obcowanie,
