A. VIII. Psani р. Wilema z Pernśteina r. 1521. 169
Pak syn Twój, ten kżzaw také wěřiti, musil jsem na jakési roky prijiti
XXXIV, 8. A potom mi píše, by on mčäl swé dáwati, žeby za jeho službu jemu
zle se stalo. Pak jaká je to služba jeho! s takowau službau by mi malý užitek
byl, než má škoda, a o swé peníze bych já prišel. Ale již jsem já radší tu škodu
k sobě přijal, abych na ty roky bral. Ex Pardubic, sabbato post festum S. Petri
in cathedra, 1521.
136.
Panu Wáclawowi Loreckému z Elkause: pohrüzóiwé psani we pii jeho s ublifi u Zdechowic.
W Pardubicich, 2. Mart.
Pane Lorecky, piiteli mily! Na otce Twého jsem byl wérné laskaw, i Tobě
bych rad dobrého pial. Pak jak Ty Zdechowice drzis, na to ja se nic newypta-
wám, než Tobě jest treba o tom wédéti.
Coż se uhléřů dotýče, bych já Tobě co chtěl přiříkati proti jejich práwu a
řádu, toho já nemohu učiniti , nébrZ i w sprawedlnosti jejich jabych jich nemohl
opustiti. Než by Ty chtěl naše lidi chuditi, sedé na Zdechowicech (mně se zdá)
dosti krátce, jistě se já jeden toho nedopustím. Než budešli srownáwati, já jsem
tomu rád; nebudešli, čehož budeš hledati, to najdeš jistě. Z aumyslat bych neräd
nic proti Tobě udělal. Ex Pardubic, sabbato ante Oculi.
137.
P. Wáclawowi Andélowi z Ronowce: dütkliwé psani, w pfidinć swódy o role u Pfelauti
(srown. 6. 79.)
W Pardubicich, 6 Mart.
Pane Wáclawe Anděle, příteli milý! Aurednici moji k Tobě jezdili, s Tebau
mluwili, psáwali, ažť teď auředník můj Pardubský opět Tobě psal, což se rolí těch
dotýče od Pielaučí, kterýchž si užíwal. Jakaus mu odpowed dal, to pritom stuj.
Prosím Tebe, nech se mnau takowých weci! To, cožť sem byl udělal panu
Morasickému Andelowi k wüli, a pro Te, — poněwadžs Ty to zwrhl, komu k wuli,
to jest mně dobře wědomo, ježto snad ne wždy by se mohlo trefiti, že tak má
býti, jakž ten smýšlí — Pak milý pane Wáclawe, nech takowých wěcí semnau!
Píšeš, že newíš, pokud sau ty roli: i již já se o to budu starati, budeli pán
búh ráčiti, abych se wyptal, pokud jsau; a swć drżeti chci, a swého uziwati. Pakli
Ty na né budes chtiti posilati, a moci na nich délati: шос! jà se brániti budu,
pokudž budu moci, a pán bůh mi toho príti bude. A timtot se psanim opowidam.
A tímto jist buď, ani na prosby, ani na žádnau wymyšlenau wčc já jich
Tobě, dokudž sem žiw, držeti nedám, a radši bych Přelaučí neměl, nežť bych je
4. C. II. 22
