162 A. VIII. Psané p. Wiléma z Pernštečna r. 1521.
hradu Znojemského pánu hejtmanowi? Wsak sme wsickni swerowali, kteříž sme
jej wyplacowali. Pak toho já pří tom necháwám na tento čas.
Což se pak dotýče těch listüw, kteréz sau zjednali pod Uherskau pečetí:
wsak jest to wóc hned zietedlni, weé by tato zemé uwedena byla! A darmo je
zjednali, škaredá wčc se začala, a prostě jaksi zněma po tmě. Změníť ji pán bůh bohdá!
K tomu aby rytířstwo od pánůw odpuštění bralo: w to ja nic nesaham,
jestli že nic se tu nedotýče swobod rytirstwa. Wy o tom mále wédeli, mně па
tom nie nezáleží. Príliš hlaupé se jednalo, a prilis srozumitedlné.
Můj milý pane Adame! Spřažte se spolu se pány nyní, což Wás můž Буи
nejwětší počet; a spřažte se tak, abyste to lotrowstwi zkazili mohli, jakož jistě
zkazite. Pan Markwart Wálecky, tent jest také tam, ale z prawého nerozumu, mne
se tak zdá; protoZ mu uii natii i ode mne, at jest jich hned prázden. Než což
se Znojemského hradu dotýče, o to již žádné různice není: než w jiném ať jest
jich prázden.
Což se řeči páně hejtmanowy dotýče o nás a o krále: neumim tomu roz-
umóli. Neb jistě jest již lidem rozuméti s welikau opatrností. A také to spříznění
wic se Tobě k wüli dálo, neZli komu; a by bylo co jeho zlého na tom, jistć mni
se zdá, že muż se to rozwesti. Pro nis at sobi zle nedělá. Též sem k berní
swolil Tobě k wüli, a prawilt sem, Ze ta berně z těžka přijde k čemu užitečnému.
Co se pak pana Kuny dotýče, mně se nezdá, by on to mluwil. "Tobét pisi,
udelejZ takto: pod welkym swérenim, kteréZ müZe nejwétsi byti, pis mu list, mlu-
willi jest k komu ta slowa, kterázs mi napsal, coZ se krále a nás dotyée, at by to
dal znáti otewřeně, a že Ty to také zachowás, aby o to Zádné péce nemél A
tuto cedulku prosta aby ji ztrhal; neb coZ pises, ze pro nèj pises. A by měl pak
na koni wyprawiti, wypraw. A cot za odpowèd dá, prosím Tebe, hned mi to pošli
na Pardubice. Neb já aumysl mám odsud wyjeti, budeli pán bůh ráčiti, konečně
od zítřka přes týden, t. J. prwní pondělí w paste. Neb jest toho ticba, zkauseli
lidi, jsauli z boha, ne hned k recem pristupowati.
Králowská Jáska a neláska při nynějším času rownau wáhu mají, když člo-
weh jest sebau jist, že nic nečiní, coby jeho dobré powěsti mělo škodného býu.
Ale proto, kterýž mně list ted nedáwno prinesen, posilàmt ho pripis słowo od
slowa; a k tomu podpis, kterýž mi jest král udělal swau wlastni rukau; také slowo
od slowa, tak jakž w listu stojí, posilámť. Ale u mne wše to nic neni.
Když se s Janem shledáte, a ty o wsechy wici jiż spolu rozmluwte, a lidi
w hromadu strůjte, tohoť jest třeba. A budeli miti bÿli snèm; tu wsickni-xhrèkem
aby na něm byli. A buduli ja moci, neodpiram, abych i jà nebyl. Pakli bych
nemohl býti, ale wždy na swém místě wyprawim: nebuduli moci Wojtěcha, ale
někoho jiného.
