A. VIII.
PSANI PANA WILÉMA z PERNSTEINA
od r. 1520 a 1521.
Polowice druhd. (Srown. dil I, str. 69—137.)
91.
Panu Ladislawowi ze Šternberka, nejw. kancléři král. Českého: napominá ho, aby zpletkům
we krälowstwi Ceském wzešlým, zwláště o dluhy králowské, konec učiniti hleděl.
W Pardubicich, 1520, 2 Sept.
S. s. w. u. p.p. a bratře můj milý! Přálbych Wám zdrawi i jiného wseho
dobrého, i se pani J'M* manzelkau Waii.
Račte wédéti, ze jà k lékaři aumysl mám neprodléwaje jet: neb na mne
jakási nemoc přišla, kteráž mi jak sem Ziw nebyla, i neradbych toho zanedbal. Aé
nemoci swé predse mám, pro ty bych byl nejel.
Můj milý pane bratře! mého tohoto psaní, kteréž Wám píši, z jinéť příčiny
toho nečiním, než pokudž můj rozum při mně jest, píší jako tomu příteli, kteréhož
bych w prawdě tak rád dobré widèl a pocliwé, w žiwnosti i po smrti, jako sám
swé. Nenili rozumné — mezi Wámi a mnau, ponewadZ sobé wéiime — , neni nic
Skodného, co jeden druhému wedle swého rozumu píše, když jedné upřímě piše,
a wèrnë pise. A to toto:
Wezměte před se wšecky způsoby, které sau se dály od těch slaw krále
nebožtíka, a od těch zámků kupowání od těch pánů Kukšteinůw: tu hned piitom
poéátkowé zpletkuw w tomlo krälowstwi, sprawedliwosti lidské hned se ukraco-
walo, a zwlásté pri práwich a pri dskách; a toho neubywalo a neubywá, nébrZ
znamenité piibywá. K tomu w lidech newéra a neláska ta se rozmáhá, že: málo
se toho miże najili, aby jeden druhému mohl wěřiti upřímně.
