498 D. VI. Pana Ondřeje z Dubé
dá, a on hned ztratí swů při, ktož se toho dopustil; a menší úředníci mohů za
prawo dati, buď oč koli, málo nebo mnoho. A też když přísahá na kříži w kaple,
a neprojde, túž úředníci moc mají. A ta moc jest jim dáwno ot pánów dána;
neb piisaha sama zprosti, neb ztraliti di. A také, ač kto stoje u primy, i se zle
opowie, ztratí swü pii, a o to jesti dosti panských nálezów. A též, ać swčdky
wede, a jich neopowie jménem otkud a proti komu. Tak u primy býwá práwo stané.
39. Zmatkowe w práwě.
Pak take w kaple, kdež přísaha býwá, opět nestániem, zmatkem přísahy,
w úwodu swědków do kaply, jakž sem napřed psal o swědciech, mlčeniem a ne-
iiekániem přísahy , u kříže přes páteř nepolożeniem prstów, jakž písař ukáže, a
zdwiženiem prwé než úředníci káží.
40. Práwo stané rozličným během.
Také práwo stané býwá na súdč, buď weliký neb malý súd, rozličným bé-
hem: nestániem bez ohrady nemoci, neb z země, neb králowú službu: také bywa
panským otsúzeniem o weliků wěc, o menší: úředničím.
41. O zmatciech w žalobách.
Také býwá zmatek w žalobě, když se řečník dělí, žaluje, s žalobů we dskách
psanů, a řečník s druhé strany, otázaw se, jestli pówodowo slowo, a on die, Ze
jest, prosí desk té žaloby čtenie, a když shledá, že se žaloba jeho se dskami dělí,
tehdy ztratí pówod při swü, a pohnaný bude toho prázden. Než ježto řku, jinak
pówod ztratí a jinak pohnaný, tak rozuměj, že pówod neztratí jiného takým zmatkem,
jedno swój póhon ten a naklad, ale móż se oprawiti, znowa pożena do trelice;
ale pohnaný, když na žalobě kterýmkoli během ztratí, budto neohrazeniem prówa,
neb otpowědí bez řádu, neb jiným kterýmžkoli během, wždy při, z niež jest po-
hnán, ztratí, a naň bude památné dáno. Ataké my úředníci to držíme, když který
pówod anebo pohnaný, ot něhož žaloba jde nebo otpowèd, bez úředničicho ot-
pustenie stoji w lawiciech südnÿch, a teénik strany honí před úřadem: tehdy prawo
ztratí. A to držie úředníci z panského náleza.
42. Průwo stané pro nezpráwu.
Také býwá práwo stané z podwolenie w zápisu neb trhu pro nezpráwu,
kdyzby se wéce podwolená nestala, aby práwo šlo jako w staném práwé. Tak ta
práwa staná jdü, a po nich umluwa, jeZto jest ot práwa.
43. O umluwé po staném práwu.
Pak amluwa po staném práwu jest ot pówoda napomanutie pohnaného, jenZto
