366
dire super susceplorem suum Marquar-
dum de Pofesin; et si quid by na ném
nepostihla, quod revertatur ad dotem
priorem, de qua est traducta. Et de-
derunt ei beneficiarium, ut. inducat eam
super susceptorem, et si quid defice-
ret, super dotem antiquam, ut prae-
fertur.
Actum coram dominis baronibus supra-
dictis. Zreb. 395*. sq. Mus. 191*.
W té při, kteráž jest mezi Eulelii wdowń
nékdy Chwalowü z Kostelce s jedné, a Fili-
pem řečeným Laut z Kostelce s strany druhé,
páni slyšewše dsky přewodu řečené Eulelie,
a pře líčení a odpowědi řečeného Filipa
Lauta, i také list králowský, kterýžto ukazuje,
aby řečená zboží w Kostelci nawrácena byla
k manstwi, jakož byla od starodáwna man-
ská: i nalezli za práwo, a Břeněk ze Šwihowa
panský potaz wynesl, že na dědinách man-
ských muož byti wéno s powolením pána
krále, bez jeho práwa pohoršení, ale pán král
nemuoż wyswoboditi dódictwi manskeho bez
panskć rady a powoleni; a na to dali jsó
panu króli a jmenowanćmu Filipowi za prawo;
dali památné.
Také tu hned jmenowaní páni nalezli za
práwo, a prwé jmenowaný Břeněk panský po-
taz wynesl, Ze často jmenowaná pani Eulalia
nemá ztratiti wéna swého, ale ponéwadZz jest
piewedena na dédiny manské, jakozto ne-
swobodné, že se má nawrátiti na příjemci
swého Markwarta z Pořešína, a jestližeby co
na nóm nepostihla, aby se nawrátila k wčnu
prwnimu, z kteréhoz wywedena jest. T dali
jsú jí úředníka, aby wedl ji na příjemci ; a
jestližeby se tu co nedostalo, tehdy aby se
wedla na wěno staré, jakož swrchu powč-
dino jest. Talmb. 560.
D. V. Wiypisky prawni a saudni
118.
1406. Primo Mauri, P. 217.
Wáclaw z boží milosti Římský a Český
král, z plnosti moci swé a milosti zwláštní a
z přízně, s powolením a radů pana Jošta,
markrabi Morawského, pana Wiclawa patri-
archy Antiocenského, probosta Wyśchrad-
ského, Zbyňka arcibiskupa Pražského, Alše
z Dubé, řečeného Škopek, najwyššího komor-
nika, Hynka Berkv z Honiteina, najwyššího
sudiho, Bočka z Poděbrad, najwyššího písaře
desk zemských, Břeňka ze Swihowa, sudiho
dworu králowa, Ondřeje z Dubé, Albrechta
z Dube, Jana, ze Ilradce a z Wilhartic, Jin-
dficha ze Hradce, piewora kiiżownikuow swa-
tého Jana Jerosolimitanského u mostu Praż-
ského, Jindřicha z Dubé, řečeného Škopek,
Alše z Kumburka, Čeňka řečeného Weselský
z Wartmberka, Woldiicha z Ilazmburka, Ilynka
z Cerwené-hory, Mikuláše z Hazmburka, Ilynka
z Pihle, odpustil a powolil urozenému Jano-
wi mladšímu ze Hradce, aby on wšecka zboží
swà a dèdictwi, hrady, města, městečka, wes-
nice, dwory poplužní, dwory kmetci s pla-
tem, w králowstwi našem Českém ležící, w kte-
rýchžkoli mistech leží a jakýmiby zwláštními
jmény mohly jmenowány býti, kteráž: nyní
drží, neb jmíti bude, aneb držeti bude s boží
pomocí na budúci čas, mohl dáti, obdažiti,
odkázati od nich, zpuosobiti kSaftem, neb
jinak, kterakkoli by se mu libilo, za zdra-
wého žiwota, neb na smrtedlné posteli, jakož
swrchu jemu dal jest listem pod pečeti ma-
jestätem, kteryz w sobé plnéji zní, a Ze ten
nebo ti, kteříž takowý list jeho: obdarowáni
anob zřízení mělby aneb měliby, plné práwo
k takowému zbozi, jakozto obdarowáni a od-
odkázání ukazowati bude: a ten list majestátu
dskami zemskými slowo od slowa wepsin
by byl bez wšelikých překážek us anoweni
a obyčejuow králowstwi Českého. Posel na
to byl jest ke dskám Boček z Poděbrad, naj-
wyšši písař desk, wyprawuje nadepsané wèci
