ze starých desk zemských králowstwé Českého r. 1331—1345.
Boemiae, Hynkone de Duba purgravio
Pragensi, Wilhelmo de Landstein, Zde-
slao de Sternberg, Sbinkone de Hazm-
burg princerna, Wilhelmo de Strakonic,
Wilhelmo de Skaly, Zbynkone de Lube-
šic, Alberto de Kryr, Jencone de Grum-
berch judice curiae regiae, ceterisque ba-
ronibus terrae, per quosdam cives Pra-
genses litigatum fuit, quod homines Cru-
ciferorum hospitalis in pede pontis in
Praga, coram eis conventi, respondere
deberent jure terrae; ipsis Cruciferis con-
tradicentibus, quod non aliter respondere
deberent, nisi secundum quod in eorum
privilegiis et terrae tabulis plenius con-
tinetur. Tunc praedicti D. Karolus, bene-
ficiarii et barones, auditis et diligenter
perspectis ipsis privilegiis et tabulis, in-
venerunt constantissime pro jure: quod
de cetero et perpetuo sic homines eorum,
ut in ipsis privilegiis et tabulis contine-
tur, respondere deberent, et nullo um-
quam tempore in hoc articulo et in omni-
bus aliis articulis per quemcunque ho-
minum contra ipsos Cruciferos et hospi-
lale eorum nibil in contrarium deberet
penitus attentari; et si quid attentatum
fuerit quandocunque per quemcunque, in
judicio sive extra judicium, hoc statim
abjici debet et semper irritum reputari,
propter gratiosissima et specialissima ip-
sorum privilegia, ob pietatem et favorem
infirmorum ac debilium ejusdem hospi-
talis a pluribus principibus terrae Boe-
miae eis prae ceteris specialius concessa.
DZ. VI, B. 29.
337
28.
1345, 17 Dec. Secundo Zdislai, K. 16.
Kdyż mezi Ditrichem z Manic puowo-
dem s jedné, a Jenišem a Bětau mnohokrát
poháněnými s strany druhé, o dédictwi w Man-
ticich, dworu poplużniho s jednim podsed-
kem, řeč zpuosobem saudu byla jest, tu ku
pruowodu řečí jeho Ditricha dsky zemské
byly sů čteny w tato slowa: Diwiš z Mančic
přiznal se před úředníky Pražskými, že jest
dal dédictwi swé w Manëicich, coz tu měl,
s dédinami, lukami i se wsi zwoli k tomu pñi-
slusejici, Hefmanowi z Mandic, bratra swého
strýci a dědicuom jeho, wšak tak, jestlizeby
on Diwiš dědicuow řádně pošlých nemaje i
umřel; stalo se léta božího MCCCXVI, u vi-
gilii na nebe wzeti panny Marie, před Petrem
z Rosenberka komorníkem, Oldřichem z Ři-
čan sudím, Petrem písařem, i před jinými
Pražskými úředníky a pány. Ale od pana
krále bylo tomu na odpor powédino, ze to
zapsání moci žádné jest míti nemohlo pro
příčinu tu, kteráž jest přidána a kteráž prá-
wem jest zawrżena, totiż vjestližeby bez dě-
dicuow řádně pošlých umřela ac. Ale pani
dolepsani na ten jmenowany artikul rozmy.
śleni wzawże pilne, nalezli za priwo, Ze pro
takowé ne wedle priwa do desk zemských
wlozeni téz dédictwi -w Mangicich, pro kteréz
různice mezi řečenými stranami, jakož jest
powédino, byla jest, na pana krále práwem
příslušným pro ten účinek jest připadlo; a
od pana krále dali památné. Stalo: se léta
MCCCXLV, w sobotu o suchych dnech ad-
ventnich, před panem Karlem markrabí Mo-
rawským, tehdáž zpräwci krälowstwi Českého,
Petrem z Rosenberka najwyšším komorníkem
a jinými pány zemskými, Andrea de Duba
judice, Henrico praeposito Pragensi notario
terrae, ceterisque Pragensibus beneficiariis,
et baronibus, Wilhelmo de Landstein, Wil-
helmo de Strakonic, Johanne de Michalowic,
Wilhelmo de Skaly, Jolianne de Wesele, Al.
13
