321 C. VI. Najstarší zápisy Hradecké r. 1389.
powolenim, k ni sè piiznaw, k Lomuto listu sem priwösil; a pro wesie (sic) swedectwie
skrze mü prosbu swrchujmenowany pan Sazema a diiewereceui ywermani Michal,
Oldrich, Jindrich a Chwal, pećeti swć wlastnie, než jedno na swédectwie, jim bez
skody, k tomuto listu jsii priwesili. Dan a psan tento list od božieho narozenie
tisic tii sta osmdesat dewátého léta, tu nedéli po swatém Linhartu inhed a najprw
piisti. (Piiweżeno pečetí Sestero dobie zachowanych.)
5.
Jindřich z Rosenberka činí směnu s p. Janem ze Hradce a paní Kateřinau z Wil.
hartic o polowici zboží Wilhartického proti polowici zboží Cečowického a Petrowického.
Bez místa, r. 1395, 6 Jul.
Ja Jindrich z Rozmberka wyznawam tiemto listem wšem, že s dobrým roz-
myslem a swych prátel radů učinil sem směnu o zbožie Wilhartickć. A najprwć
o puol hradu Wilbartice , s poplužím před hradem celým, s lesem řečeným Borek,
s lesem řečeným Lůčowý, s lesem řečeným Březowá, s lesem řečeným Chrasty a
Stráně podlé Nemilkowa, s řeků ježto pod hrad teče, počínající sé od toho miesta,
ježto Skalka slowe pod Kolíncem až dotawad, dokud nahoru stojí, a ktomu co jie
k zboží příslušie, se wšemi mlýny, což jich jest na tej řece ustaweno, se dwèma
rybníkoma nad hradem, s puol městem řečeným Wilhartice, s podacím pól kostelním
tudiež, i se wšemi užitky, což jich k tomu městu příslušie, w tom sobě nic hole
nezóstawuje ižádného práwa, také se dwěma kopama a s wérdunkem w Tedrazicich
platu, proti polowici Čečowického zboZie a Petrowickeho zboZie a proti mlýnu
w ülehléch, kromě toho, což stará Wilhartická na tom mlýnu drží u wčnč, a proti
nowómu rybniku nad borem, i proti lesóm, coż k tóm zbožím jich slušie, a proti
tomu, coż jest k tej polowici polożeno. Protoż ja Jindiich z Rozmberka již jme-
nowaný jistec, a podlé mne rukojmě mé, Břeněk ze Skály, Přibík ze Žimuntic a Woj-
těch z Kraselowa, slibuji, a takéž my w3ickni swrchupsani rukojmè s nim se pa-
nem Jindřichem z Rozmberka a zań jednostajně nerozdielnů ruků wšickni společně
dobrú čistú naší wčrú beze lsti slibujem Janowi ze Hradce a paní Kateřině: z Wil-
hartic i jich dědicóm swrchupsané zboZie a dědiny we dsky zemské wložiti a dobré
zpráwce postawiti a tak oswoboditi, jakZ země za práwo má. A to máme i slibili
sme učiniti na suché dni najprw příštie: paklibychom beze lsti nemohli, ale na
druhé; a nemohlilibychme na druhé, ale konečně na třetie beze lsti. | Paklibychom
toho neučinili, jehož bóh nedaj, tehdy inhed my wsickni swrchupsani, kdyżbychom
byli upomenuti, beze wsie odpory i omluwy mimy i słibili sme wjeti do města do
Hradce ku poctiwému hospodáři, kterýžby nám byl ukázán, u prawé a obyklé le-
