A. VII. Dopisy p. Alse Holickeho ze Šternberka r. 1449. 37
31.
Pan Ależ tómuż panu Oldiichowi: o sjezdu ëtyr ubrmanüw králowstwí do Wlażimi
k oprawé wéci píecinénych ulozeném, a o nesnázech swých s p. Jindřichem z Kolowrat.
Bcz mista, 3 Jul. 1449. (Z crig. Treb.)
Urozenému pánu, p. Oldrichowi z Rosenberka, prieteli mému zwláště milému.
Sluzbu swü wzkazuji urozeny pane a prieteli zwlásté mil! JakoZ mi od-
pisujeś o tom sjezdu, kteryź mi byu u Wlażsimi w nedeli piisti, dotykaje piitom,
żes ty pane nikdà k tomu neswolil, bychom my méli tobé roky klásti, kdy a kam-
bychom my chtěli, aby pane jel, kamž a kdyZ my kàZeme: kdyzby sobé pane chtěl
wzieli a wázili psanie mé a Mocihubowo tak, jahz jest samo w sobé, más s to
rozumu dosti, žeť sme my to neučinili tobě pane rozkazujice. neb to pane wieme
já i Močihub w jistoté, Zet my tobeé pane tak málo muoZem rozkazowali, jako tv
nám. Mily piieteli. poważiź toho již, żes toho psanie moll nepotiebnólo zacho-
wali na jinćho, jeźtoby winen byl. Nez to miesto, kteréZ jest tobe pane i nam
k sjezdu pro potřebu weliků, jakož móž wědieno býti, položeno i den jmenowan,
stalo se jest z hodných příčin; i k tomu hlediece pane, Ze napred nàm čtyřem
ubrinanóm jest najpříležitější, a ještě tobě pane blíže nežli mně, a polom také
i tem, jenž sú žaloby swé na nas wznesli pro nezdrženie smluw i pitmètie; kte-
rézto wèci nämi ubrmany anasim ohlédänim i rozkázáním melyby a mohly sú býti
napraweny. A ponewadź se tobě pane nezdá býti, wida toho potřebu weliků, jež-
toby to obecnému dobrému welice slůžilo, kdyžby s obů stranů lidé podlé smluw
i primètie zapsaného i zaruëèeného bvli zachowäni: protoť já pane wždy dálibóh
budu, a podlé twé wuole radéjit tobë toho pieji, Zet tebü a wasi stranû sejde,
nezli mna a Moëihubem. — NeZ nezdálolit se jest pane tobé w tom pracowali o to,
tak jakoZ na nas na ubrmanich sjezd i rozkázánie zálezi driewe snèmu Jichlaw-
ského, jedno ohledaj pane smlüwy: mnohemt jest bylo lépe pane tobě se w to
neuwazowati a w ubrmanstwie se nepodwoliti. A aé se tobé pane dobře zdá sa-
mému tech wóci oprawu do snému Jiehlawského nechati , welmit se pane toho
lekäm, Ze ti, jimzto se smlüwa a prímérie nezdrZela jest a nedrží se, žeť toho do
snému Jiehlawského tak nenechají. A newiem jà pane, dadieli se lidé pak na
snemu süditi, nebudeli jim toto prwé opraweno. Což pak z toho dále a dále
horšieho pojde, boh napied i také lidé buda wedeti, kym to jde a po . . .*) zda
mi se pane i nepochybuji , že jest najsprawedliwejsi i najupriemnejsi wee do lidi
sobě odporných, smlůwami a zápisy, kteréž je upokojie, zprawowali se a jim dosti
*) Chyba w originálu.
