B. IV. Snimowni wici Ceskć r. 1449, 259
klášter jeho, kterýž w jeho drżenie i w oprawé jest, ztekl a úředníka jeho i slu-
žebníky na něm jal: bratr muoj naň žádné péče neměl, aniž jest kdy nám odpo-
wódel, ani jeho pomocnici. A w tom pobral mi jest mym chudým lidem prwé,
nez mi odpowèdèl; a pobraw mi we ëtwrtek, teprw potom w nedéli odpowèdné mi
listy poslal. A to WM' dáli buoh shledá, když toho čas bude, kterakť jest Ješek
nad bratrem mym i nade mnů učinil; a to se nám z kraje Chrudimského děje.
I protož WM" prosím, jakožto pánów a přátel swých milých, což swéwolně Ješek
Swojanowský proti nám počaw i činí, nemaje k nám winy žádné ani k této zemi,
Ze nàm ráéite radni a pomocní býti proti takowému i tudiež pomocnikóm jeho.
Nebt sme my wedle úřadu i swobod našich jakožto přirození k koruně slúžili i
slüziti mienime, a nenie shledáno, bychom co neprawé kdy nad tů korunů učinili,
aniž dálibuoh shledáno bude. Dán na Krumlowé, w úterý den Matky boží sněžné.
Jindřich z Lipého.
32.
Niklas z Polenska žaluje stavům Českým na Fridricha markrabi Brandenburského,
že s přízní některých pánůw Českých w zemi Lužickau mocně se uwázal, (Z orig. arch. Treb.)
We Wratislawi, 1449, 29 Jul,
Najpoctiwésim a poctiwym w Kristu otcuom, urozenÿm, stateénÿm, slowuût-
ným, múdrým a opatrnym, biskupuom, prelàtuom, pánóm, rytiefuom, pano3em i
wšem městóm králowstwie Ceského, kteriZ nynie w Jihlawě na sněmu jsü: jà Niklas
z Polen, rytief a hajtman zemé Luzické, službu swú poddanü a dobrowolnü se
wii hodnú a slusnü poctiwosti wzkazuji: dáwaje na wédomie a žaluje W" M" na
oswiecené knieZe a pána, p. Fridricha markrabie Bramburského a purkrabi Norm-
berského, Ze se jest uwäzal a zmocnil wieteónà a kwaltné w ten kraj Luiicky,
nemaje k tomu niZádného práwa, a mé od slawnych paméti ciesare Sigmunda a
krale Albrechta hajtmana prawého nad tü zemí ustanoweného odtud odstréil jest,
a méslo Libina tak reóené, to jest prinutil, Ze sů se jemu musili i jeho erbuom
holdowati, proti řádu a obyčeji, ježto toho pamétnikuow nenie, by kto na ně kdy
moci sahal, a netoliko by s nich holdy bral, ale že sů jemu musili i jeho erbuom
ptisahati a slibowati člowččenstwie, tak aby jemu i jeho erbuow poslużni byli a
krále Ladislawa i té koruny České konečně se odřekli, aby nikdy k Jeho Wel ani
k té koruně nižádného zřenie neměli. | Potom náš milostiwý: wšech pán, p. Fridrich
Římský oc. král, jako jeden najbližší a najpřirozenější poručník našeho přirozeného
a najbližšieho krále a pána p. Ladislawa, pána toho kraje Lužického, k té zemi psal
jest, napominaje pány, zemany i mésta z prawého poddánie a zapsánie, kteréž sú
slaáwné paměli ciesařowi Sigmundowi a králi Albrechtowi učinili, aby podlé majestatu
38*
