272 В. Ш. Snémownj wéci Ceské r. 1442.
pred paní naší K‘M“ w Prespurce w to sie poselstwie podwolil jest. Ale pro
kterétby příčiny týž p. Jan nejel sem, to nám nenie známo.
Potom milí páni, Milost panie nazie králowé rozkázala wám powědieti,
kdyžbyšte wy Její M“ a syna jejieho k tomuto králowstwi, k némuzto wedlé boha
i sprawedlnosti jsü prawi dédicowé, dobrotiwě přijali a připustili: tehdy že Jejie
M' tak sie chce drZeti a okazowati, a swé běhy s waší radů chce jednati a pó-
sobiti we wiech wécech, kteréZ kdy činiti má nebo muože, jakoz na králowü a
takowu pani slusie. A tak Jejie M* sie nadéje i doufá, Ze ty wsecky wéci maji
přijíti tomuto králowstwi k zwlástnie cti i uZitku.
Najposléz poručila nám paní naše K*M', abychom wám powěděli, byšte nerá-
čili k tomu patiiti, Że Jejie M' jest Żena, a syn její dietě. Nebť Jasnost Jejie toho
jest bez pochyby, žeť wám wšem i tomuto králowstwi k wyššie a wětšie chwále
i cti to přijde přede wším swětem, kdyžbyšte je z wašie wlastnie a dobrć wuole
přijali a w sprawedlnosti jich i w kràlowstwi tomto skutečně držali a zachowali,
jakož Jejie M* do wás úplně doufá, nezli by toto králowstwie několika králi a knie-
žaty k tomu již přitiščeno bylo.
10.
Cjsařowá Barbora stawům králowstwj Českého, na sněmu obecném shromážděným,
o swjch nesnázech s p. Hanusem z Kolowrat a Mikulásem Borotinskym zpráwu
dáwá.
Na Melnjce, 6 Febr. 1442.
Barbora z božie milosti Římská, Uherská, Česká oc. kralowa.
Wérni nim mili! Pozdrawenie i wàe dobré wám wzkazujeme. A jakoż
sme was obsielali listem naším o Hanusowi z Kolowrat, Zádajice, abyste jej k to-
mu nawedli, aby s námi na rowném přestal, tak jakož sme wám prwé šíře wy-
psali: i ještěť wám toho wěříme, že jej k tomu wésti budete; paklitby toho uči-
niti nechtěl, a na nás mimo to které škody počítati chtěl, že podáwánie naše
wždy nynějšíe i dřewnějšíc ke wáemu rownému a sprawedliwému pamatowati bu-
dete, a coZt by na nás mimo to škod kterých počítal, Zet jemu bohdá tiem winni
nejsme ani býti mieníme. Též také i o Mikuläsowi Borotinském wedéti wam dá-
wáme, jakož slyšíme, žeťby prawil, bychomť jeho wyprawiti nedbali, tak jakož
za nás také k Crninowi slibil oc. 'WézteZ, že hned jak smy na Mělník přijeli,
obeslali sme jej, aby nám dal to wěděti, co jest za nás dal, že jemu to chcmy
rádi zase nawrátiti; a on tepruw po několikém našem obeslání dal nám odpowěd,
že jest za nás dal padesát kop gr. bez jedné a bez dwudcat gr., a což ostatku
jest, že to Črnín wie. A my s tiem smy hned Črnína byli obeslali, a Črnín nás
