А. Ш. Dopisy Zwjkowskć od r. 1413. 239
23.
Týž purkrabj opět pánu swému.
Na Zwjkowé, 14 Jul. 1412,
'Urozenému pánu, panu Janowi z Rozmberka, najw. komorniku králowstwie
Českého, pánu mému milostiwému.
Urozeny pane, pane muoj milostiwy | Wédéti WM" dáwám, że sem se
se panem Jencem sjieZdél, a Zalowal jsem jemu, kterak WM* lidi kradmo hubie
welmi. A on jest mně řekl: ano se mně též děje. A já sem řekl: pane, budeteli
se tomu diwati, lak sobě wěčně w zemi pokoje neuděláte. A on jest na mně
otázku udělal: chceteli toho pomáhati? hned se na to diwati nebudem. A já sem
tekl: ze to chci na WM' wznésti. Milostiwy pane! mnétby se zdalo, buduli chtieti
w tom kraji koho nelibého pokárati, Zebych jà jim také pomohl s lidmi WM",
nebt se welikà kriwda WM" deje. A zemenć toho kraje wsickni k tomu mluwie,
ау se nedali w kraji tak škrábati. A také raóte wédéti, Zet jest hned poslal
pan Jenec Nedrahowského s témi wécmi do Prahy, a má mi hned zase dáti wě-
děti, kterak ta wéc bude. Protoz prosim WM“, neraéte mi odpowédi meskati,
kterak se WM" ta wec zdati bude. Také račte WM' wěděti, že sem s ním wězně
smenil: dal sem Buriana a Pohana za Diwise, a Býšowce za Otíka, a to sem jedwa
zjednal skrze příčinu dobrých lidí, neb jest sobě Pohana welmi wysoce pokládal,
a také mějte jeho WM' rádi prázdna. A s Diwisem to sem také zjednal, čehož
ste se WM' báli. Ex Zwiekow, fer. III post Margarethae virginis, anno domini oc.
LXXII*.
Jan Stmelinsky z Neprochow, purkrabie na Zwiekowé.
24.
Lew z Ro£mitála a z Blatné panu Gindfichowi z Rosenberka.
Na Blatné, 21 Jul. 1413.
Službu swû wzkazuji, urozenÿ pane a piieteli mily! Newiem kudy to
jest, že úředník twój Štmelinský w tomto slawném pokoji sáhl jest na naše lidi
Mirotické mocí, a pobral jim, přes mé slušné ijich podánie a brž w skutku uči-
nénie. I wéz pane, Ze prwé za twého otce mnoho mi se jest w příměřích stalo
pod pečeti otce twého, jakož swým časem pane nebude tebe tajno, a wieš, že
ten Stmelinsky dobry diel toho jest uéinil ijini. I diwná wéc jest pane a prieteli,
že se tak těm lidem lehkým na to chceš dáti nawoditi; ježto pane, nebudelit nàm
ta hanba a żkoda oprawena, musilbych sebe w tom litowati, a wżdy jest pane
4. C. I. 31
