D. I. Seznänj swëdkiw od r. 1435 — 1456. 173
pro wsechno, neb newieme kterak s nämi buoh uëini;« ale o žádném listu mezi
nimi zmienky nebylo. À to se d’âlo na dwote u Milhosta; a toho wseho znamenie,
że byl schryty piijel. A potom odjel zase do Wojkowic, a hned třetí den umřel.
(Str. 144).
Jan z Pfiewory, sedénim w Wojkowicích: To mi swědomo , když nebožčík
Janek z Křiwús byl nemocen, poslal po mů matku, a já s ni Sel sem k němu.
Tu přiwolati kázaw lidi swé, kázal jim slibiti člowěčenstwie, a oni slíbili. A chtěl
rad mateti mé we dsky to zbożie wlożiti; a kdyż se chystal do Prahy, tu kněz
nedal jemu jeti, protoże byl truden welmi. A když nedali ho wésti do Prahy,
tehda matce mě kázal se w lidi uwázati; a ona uwázala se, neb ti lidé slíbili: sú
ji élowëéenstwie. A potom matka má šla s těmi lidmi před úředníky Pražské, a
tu se seznali wšichni ústně před úředníky, že sů jí slíbili člowěčenstwie; a po-
dnes z toho propusténi nejsü; a totby i ti lidé musili seznati. Také po smrti
jeho swrchky wsechny brali sme i koně, tak jakož nám nebožčík byl wšechno
dal: než záwodníka jeho Jankowa toho mi Běškowec dáti nechtěl, neb nebožčík
byl u něho w službě, a ten kuoň byl ostal u něho. (Str. 148).
Dymokury, wes a statek w Bydżowsku.
R. 1455, 18 Dec. swédectwj k odporu pro Wáclawa Lacenboka.
Mikuláš z Dymokur, üroénik Matesków ze Záhorie: Byl sem pohoniéem
u Slotäka w Dymokutiech, kteryZ sedél we dwore na kopci ukostela; a to dobře
pamatuji, že Wanèk Lacenbok byl ptijel k Slotäkowi, chté küpiti u něho to
dédictwie. I kázal mi Sloták, abych jej wedl a ukázal jemu dědiny, rybníčky,
laky, lesy. A on to wse ohledaw kupil-a zaplatil, a na tom sedí až do dnesnieho
dne; a tomu jest na let 40 neb wiec. A na to zbožie Sloták jemu listy zdělal,
aby jemu we dsky wlożil; pak kdyz Tábori wypálili, tedy jemu ty listy shoraly,
a on sám utekl do háje. (Str. 107).
Kotopeky, wes, nynj w Beraunsku, někdy w Rakownicku.
R. 1456, 29 Jul swédkowé k odaumrtj pro Zdeňka ze Mtihawy.
Jan z Hotowic, osedlÿ tamże: Swśdomo mi dobie, Ze pani Anna Medkowic
seděla w Kotopecich za krále Wáclawa, a prodala panu Zdeńkowi z Chayna dwuor
tudiež; a potom pan Zdeněk dal to sluzebniku a ptieteli swému Drslawowi, kterémuz
byl dal Alžbětu pannu za manželku. Po smrti Drslawa táž Alžběta wdala se za
muže jiného, řečeného Jindřich Labut; a potom Labut s tůž Alžbětů swü Zenü
