A, II. Psanj pana Wiléma z Pernštečna r. 1520. 105
toho kázati nemohu. Než zaumyslať sem proti tobě neučinil nic, nerci skutkem,
ale ani řečí.
Než pane Wáclawe! jaký ty list a komu o Wojtéchowi synu mém psals,
ty wiš komu, kterýž jest list před rukama: že o něm jináče budeš mluwiti, nez
jest Crhenicky mluwil. Au! nemat bohda co mluwiti Zádny o nás; neb z nás
každý nikam od práwa neodkračujem, a tu každému rádi práwi býti chcem, kdo
nás z čeho winiti by chtěl. Pak rozwážiž ty swá slowa, a má také.
Než prosím tebe, hleď těch zachowati, kterizt by rádi wérné dobie činili,
a nikdát sau jak sau žiwi nic zlého nečinili; a z aumysla já na tom nejsem, abych
činil, lečby ty mi bohdá k tomu příčinu dal, ale nemáš bohdá proč. Ex Pardubic,
sabbato post ascensionem domini 1520. (Nr. 37.)
42.
P. Zdeňkowi Lwowi z Rožmitála, neyw. purkrabjmu: nářek o spletcjch, kteïjz we wé-
cech zemských, a zwláště we přjčině splacowánj dluhůw králowských, se děgj.
W Pardubicjch, 21 Mai.
S. s. w. u. p. p. a příteli mój mily! Piźlbych wám rád, abyste se dobře
měli, a zdráwi byli.
Jakož mi ráčíš psáti, že wěřitelé měli spolu sjezd w Praze : slyšel sem od
swych sluzebnikü, kteriZ jsau na tom sjezdu byli, ježto jsau také wètitelé.
Jest weliky čas, takowé wěci přetrhnauti, aby toto krälowstwi serednë ne-
zahynulo. Neb já slyším, tau berní, kterauž jsme dali, a nač jsme ji dali, že se
tak nezachowáwá, a snad se některým dáwá, ježto by se sprawedliwě dáwati ne-
mělo ; tak nač jsme tu berni dali? A to někteří působí bez rady naší, a bez we-
domi naseho. Wšak milý pane purkrabí, také jsem wždy jeden w tomto krá-
lowstwi, a za jednoho bohdá budu každému rowný z stawu swého; jisté to neni
dobie !
Také slyším, Ze i z düchodüw králowskych od Hory, snad i od jinud дама
se; jeżto wite dobie, że je to wsecko na dluhy obráceno. Pak porozumějtež tomu
sami, naé maji lidé statky swé dáwati? Jistě jeden sem, žebych nerad dal, leč
to wší zemí nějak jináč stwrzeno bude, než se tyto časy twrdilo; a w tom twrzení
jak se krälowskÿch zamku uziwalo, to wám můž lépe wědomo býti nežli mně. A
k tomu ani počtuw, slyším, nechtí dělati někteří, kteříž jsau k sobě přijímali zna-
menité summy; již wy to sami rozwažte swým rozumem, můjť se již poněkud krátí.
Kdeż mi piżete, abych také na ten čas do Prahy prijel: k wašemu psaní
jistě udělal bych tak, ale nemohu nikam; tak těžkau dnu mám w nohách, že
14
