98 A. I. Psanj pana Wilima z Pernstetna r. 1520.
ho w tom nic nezastáwám. À to chwálim, Ze se ráéi$ wedlé aufadu swého w tom
zachowati; co jest za práwo, proti mnét to nic není. Ex Pardubic, feria IIda post
conductum paschae. (Nr. 29.)
34.
Panu Janowskému: o gakési rozepři dědické mezi pp. Wilćemem a Zdeňkem Trčkau
z Lipy a Lipnice. (Srown. 6. 85.)
W Pardubicjch, 18 Apr.
Pane Janowsky, piiteli mój mily! Panu Zdeňkowi jsem já psal, oč sme
spolu mluwili, jakožs pak o to k němu jezdil; a potom jsem jej obeslal, aby se
u mne stawil prwé než do Prahy pojede, jakož jest tak učinil. Kdež sem se pánem
Zdeňkem o ty o wšecky wěci mluwil i wšecko předložil, oč sme spolu mluwili.
Na krátce: nerozumím já tomu, bych já w tom co prospéti mohl A to
z té příčiny, poněwadž pan Wilém panu Zdeňkowi tu wčc učinil, což se zámkůw
dotýče i zápowědi o zámcích; kdež on sobě to za welikau lehkost a posměch klade.
Pak aby jemu měl s statkem swým, kterýž se mu dostane sprawedliwč, w to zawá-
zani se dáti, Ze toho aumyslu není pro takowau kriwdu. Než což se jemu spra-
wedliwé dostati má, aneb dostane, na tom přestane a dosti míti musí.
Jat bych rád w tom byl práce nelitowal : ale poněwadž znám, żeby wice
k mému posměchu bylo a k žádnému konci by ta wěc nepřišla. Pak což pan Zde-
něk dobrého aneb škodného w tom najde, z toho již žádnému nebude moci winy
dáti, než sám sobě. Než prostčť on prawi, co mu se koli dostane, že přitom
musí züstati a na tom dosti miti. Ale což znám, s jinými bratřími žeby o wšecko
trefil a ke wšemu by sel. Ale w tohoto se dáti nechce, a s těžkem jej kdo w to
uwede. Tím se zpraw. Ex Pardubic, feria IVta ante festum S. Georgii. (Nr. 30.)
35.
Panu Ladislawowi Tfebowskému z Boskowic: opét o sluzebnjka swého Tulihu, že ho,
gakožto zločince, z poddanosti propustiti nemůže.
W Pardubicjch, 34 Apr.
S. s. w. u. p. p. kmotře a příteli můj milý! Přál bych wám wšeho do-
brého. Nemoci waší jistě wám wěrně nepřeji. | A já také na swé nohy wždy nikam
nemohu, a ty nedostatky, kteréž mám, ty jsau wždy na mně.
Jakož mi píšete o Tulihu, milý pane kmotře! neslyšeli ste, zdá mi se, nikdá,
bych ten byl, abych lidi k službě nutil, aby mi slaużili. A jak jsem Ziw nikda tak
potřebný služebník nebyl, abych to na nóm z bezdśćnosti miti chtól, cizi ani m
