A. II. Psanj pana Wiléma z Pernštejna r. 1520. 87
A nechtili Zidû miti w zemi, proti mněť to nic nebude; wšak tak aby jich
wšickni neměli. A ptitom na duchowni i na swětské aby uloženo bylo, aby ži-
dowských lichew nechali, jakož nyní wětší berau (kteréž jsem napřed napsal) nežli
Židé. Pak dopustilliby se ji kdo, bud swótsky aneb duchowni, jak se k tomu
mame zachowali, a na jakau pokutu ma upadnauti a trestani.
A ještě sem se uptal, když sem tento list psal, že půjčují jednu kopu mis.
na tii wédra wina, a ti se mohau jmenowati, kteří jsau to. A to prwní léta
jsau éinili, a ztěžka i létos toho nečinili.
Pak promluw o to s panem hejimanem a se pány, ať ráčí tak ustanowení
delati, coby lidem bylo mozné drżeti. Datum Prostéjow, sabbato ante translationem
s, Wenceslai, 1520. (Nr. 14.)
21..
Panu Ladislawowi ze Sternberka, neyw. kancléfi: prosj za pány Prusinowské, aby
gim list králowský na hrad Cimburk z kanceláře bez taxy wydán byl.
W Prostegowe, 4 Mart.
S. s. w. u. p. p. a bratře můj milý! Wernś bych wám přál, pán bůh zná,
wšeho což byste na pánu bohu žádali.
Já zde w Prostějowě ležím u lékaře. A wěřte mi, bych byl nejel a obrátil
se do Čech, nepodobné bylo, abych žiw měl zůstati. Než pánu bohu jest wšecko
možné. Než Čeněk můj, kterýž mi byl welmi potřebný služebník, ten mi zde umřel.
Můj milý pane bratře! Pan Wilém Prusinowsky s bratrem swym Přemkem,
kteříž mi z swé mladosti wždycky rádi slauží, zjednali sobě u krále JM“, jest ja-
kýsi zámček w horách, Cimburk mu říkají, k kterémuž málo wice jest než nic,
kterýž drží Franc w některém stu, kterýž jim tu přileží, že jim král JM' ráčil jej
dáti k dédictwi práwo swé, kdez knéz Karel je toho zprawil, že s wámi ,o to
zjednal, i wám to oznámil, jakož i list jeho wám se posilà Kněz Karel maje
weliké wěci činiti, malé by snad zapomněl, a jim by škoda byla.
Protož můj milý pane bratře, prosím wás jako swého milého pana bratra,
že jim ráčíš list na to dáti wedlé přípisu tohoto, a neráčíš od nich nic od listu
bráti. Neb jistě znám že není zač, a bych znal zwláštně zač, wěděl bych jaký
způsob w tom zachowati. A také jsau ti, kteříž mi z swé mladosti widycky radi
slauzi, a wäm toho také budau rádi zasluhowati. Prosim že po tomto poslu jim
tu wéc již pošlete, ač jest wam możne. Ex Prostějow, dominico translationis s.
Wenceslai. 1520. (Nr. 15.)
