86 A. II. Psanj pana Wiléma z Perniteina r. 1520.
Já se i toho bojím, že pro užitky swé lidé budau se w Uherská jednán
plésti, a těmto zemím by se zle tudy nedálo, jestliže my se toho wystříci ne
budem chtiti.
Téch pánüw proste, ať mi tohoto mého psaní w nic zlého neobracují
wšakť já se w žádná jednání nedáwám, aniž bohdá dám. Než čehož mi pán bůl
půjčil do wúle swé, rádbych to opatrowal, netoliko w swé Ziwnosti, ale i po swe
smrti. A té zemi, w kteréž sem se rodil, pán bůh zná, žebych jí wšeho dobrého
přál. Datum Prostějow, sabbato ante translationem s. Wenceslai. 1520. (Nr. 13.)
20.
Panu Janowi z Pernšteina synu páně: aby na Snému Morawském zijzenj o Zidech
kdež' gim nesnesitelné gest, zmjrniti hleděl
W Prostégowé, 3 Mart.
Jane synu milý! Coż se Židůw dotýče, jakož pan Adam mi ukazowal zří-
zeni o nich, které by mélo ustanoweno býti, což se lichwy dotýče, to mně se dobře
zdá. Ale což se dotýče půjčowati lidem, aby nepůjčowali, lečby od pána swého
list přinesl, aneb konšelé z té dědiny aby s ním přišli, to není možné aby to býti
mohlo. Než to jest možné, kdež Židé jsau buď w městě neb w městečku, konšelé aby
o tom wédéli, a ten člowěk aby před nimi stál, kterémuž se půjčuje, a to aby
se zapsalo.
Mněť do Židů nic není, jáť toho pro Židy nepíši, než píši to pro lidi swé,
kteříž pod winohrady jsau, žeby nám musily winohrady pustnauti, by tak mělo býti.
Neb Faitlowi jsau nyni dlużni samému na étyti sta kop w Bluciné. Pak kdy se jim
nic neurodilo, i nic od nich newzal, a udélal s nimi tu milost, že jim čeká. A dáli
pán búh lepsi Gas, Ze se budau moci zase oprawiti.
Ale hned též letos duchowní i swětští z měst i odjinud pújčíwali na wina
pét kop mis. na desitiwéderni bečku na mé panstwi i na jiná. Než uředníkť se
dosti špatně ma to ptal. A někde čtyři kopy jedné püjéiwali ns jiná panstwi na
bečku.
Pak mně se zdá že jest to trikrát wětší lichwa než židowská, Pak by to
uloženo na Židy tak bylo, jako sem já u pana Adama widěl, netřebať by jiné psoty
bylo na lidi naše, kteréž pod winohrady máme.
A protož to wěda, mluw o to. Neb já rád ke wšemu swolím, což jest sluż-
ného: než bych já měl jiné wzděláwati a sám se i lidi swé kaziti, tohoť neudělám,
než proti sprawedliwému nebudu.
