A. II. Psanj pana Wilema z Pernštena r. 1520. 71
2.
Sigmundowi I, králi Polskému.
Sebe i syny swé gemu do milosti poraučj, připomjnage i služby swé, které někdy
bratru geho, Wladislawowi ll, Uherskému i Českému králi, činjwal.
W Pardubicjch, 1520, 13 Aug.
Nejjasnější králi a pane, pane müj milostiwy! Sluzbu swau we wsem wol-
nau WKM" wzkazuji, a WM" K*¢ bych pial zdrawi a dlauhého panowáni, i witézstwi
proti nepřátelům WKM“, aby pan boh wšemohůcí ráčil pomihati.
Z milostiwého psaní a laskawého příliš děkuji, a M“ W. toho rád zasluho-
wati budu; a WKM' tím račte jisti býti, žeť jiného při mně není, než upřímě a
wérné srdce k WM*, a bohdá bude, i syny swé k témuž wedu.
Z té milosti, kterauž milý pán bůh wšsemohaucí s WKM“ učiniti ráčil a WM
syna dáti, buď z toho pan büh pochwálen! 'Wasit M" toho tak wěrně přeji, jako
kdo na swětě.
Milostiwy králi! Jáť již dosti nedostateóny na swém zdrawi jsem, a konec
můj se blíží, a také čas toho jest: prosim jako swého milostiwého pána, že na
syny mé ráčíte laskawi býti. Ač sem toho nikdá WM" nezasluhowal, a bych již
chtěl, již nemohu: ale oni bohdà budau toho WM" zasluhowati,
Wšak pak, milostiwý králi! bratru WM" neboztiku król (Wladislawowi) wèr-
nét sem a práwé slauZiwal a Jeho M" zlé pri králi Matiásowi JM" sem rozwodil,
ježto by bylo snad dáwno se zle počalo; a potom o JM" kralowáni (w Uhrjch)
wěrně sem jednal i zjednal z milosti boží; atoho sobě žádný mimo mne w prawdě
nemůž přičítati. A potom JM' do toho kralowstwi swymi wlastními penězi sem
uwedl, w prawdě mohu říci: wypůjčuje na wětším díle, a dáwaje těm, skrze kte-
róż sem jednal, díl, a díl penéz sem JM" dal. Neb nemèl naë wyjeti JM‘, ani do
Bělehradu na korunowání neměl JM* nač jeti, leč sem w Uhřích peněz já wypůj-
čil sobě na JM'; a do JM“ smrti sem wšecko činil JM“ k wůli, nic od JM“ zwlá-
štního nežádaje. | Pak prosím, z tohoto psaní neraëte mi za zlé miti: nepisit z Ża-
dné chlauby.
Přitom za to WM“ welmi prosím, jako swého milostiwého pána, že to rá-
číte pro mau službu učiniti, a posla sobě neráčíte pro mne wážiti, a JM" K** pánu
mému ráčite psáti a synů: WM, ať ráčí pánem mym milostiwym byti i synüw
mých; neb já sem na krátce. A jistě račte tim WKM' jisti býti, že JM" w čemž
bych mohl, aneb skrze kohož bych mohl službau swau co dobrého učiniti, že rád
wšecko učiním, též jako sem otci JM“ činil, swého nic neobmysleje. A.bych wé-
děl, že syn můj který neměl by se tak k JM“ zachowati, chtěl bych radsi widéti
