D. Ш. Kniha starého pána z Rosenberka. 449
11) M2 — we druhém rkp. téhož Museum, Nr. 167, papjrowém we A, z konce XV stol.
12) M3 — we едут rukopisu téhož Museum, Nr. 685, pap. we fol. od r. 1448,
se čtením wšak často wclice proměněným a porušeným.
13) N — w rkp. p. rytjře z Neuberka w Praze, pap. in 4, asi z polowice XV. stoletj.
14) N2 — we druhém rkp. téhož rytjře z Neuberka , pap. we folio od r. 1413. Snášj
se neywjce s B2.
15) P — w rkp. archívu Pražského magistrátniho, na 268 pergamenowých listech we
fol. krásně psaném, z prwnj polowice XV stoletj; čtený nazwjce wýborné.
16) P2 — we druhém rkp. téhož archivu, na papjře we fol., listüw 346, z druhé
polowice XV stol.
17) T — w rkp. archivu knjzat Šwarcenberských we Třeboni, (sign. B, 2, někdy
Num. 13), na pap. we folio, z XV stoletj.
18) T2 ~— we druhém rkp. téhož archivu, (sign. B. 6, někdy Num. 14), na pap. we
4, z polowice XV stoletj.
19) T3 — we trefjm rkp. téhoz archivu, (sign. někdy Num. 11), na pap. we folio, od r.1486.
20) W — w rłp. c. k. knihowny dworskć we Wjdni, (sign. Nam. 3263, picdym Ju-
ris civilis 246, nékdy pak Ambraskim 400), na pap. we 4, z konce XV stoletj. Ctenj geho
srownáwá se neyujce s L2,
Text knihy této, který zde podáwáme, wzat gest z rukopisu A, čdč z neystarsj a au
plné formy; odstaupilé sme gen tam od A, kde ctenj gcho porušené aneb chybně býti se zdálo,
neopominuwse pri tom postawili ge do poznamendnj. Warianty a interpolaci z ostatních ruko-
pisiw gen pokud na smysl se wztahugj, ancb i kde poslaupné rozrodénj se rukopisiw patrně ozna-
cugj, pridati za dobré uzndno. Srownali sme k tomu cjli sami rkpp. 1, 2, 3, 5, 1—15; pri
ostatnjch uzili sme prace pané Hankowy, genz p?jprawy swé, k wyddnj spisu tohoto giz od neko-
Иа let činěně, přátelsky nám propůgčil.
Obšjrněgší o rukopisech zpráwu, a pomůcky některé ke snadněgšímu porozumění mnohým
Ей dáwno zastaralým názwům práwnickým we knize této, odkládáme k giné přjležitosti a ginému
mjstu. Załjm odwoliwagjce se na to, co gsme w Casopisu Českého Museum na r. 1835, na
str. 399—447 postawili, aspoň některá (623) slowa, pokud gim sami rozumjme, zde geště powy-
swetliti chceme.
Dědina gest pole neboli role, genz komu dědičně náleži, Grund und Boden; gj партой
stogj obec a kobyle pole, i rezdjIna gest od náprawy i od zastawy.
Dědinná léta, erjdhrungsfrist, terminus praescriptwonis, t. 3 léta à 18 nedel.
Dwáky (neb dwa háky), dwa prsty kun přísaze zdwižené dle gistého způsobu.
Hlawa we staročeském prawè znamená> 1) wraidn, zawraidenj neb zabítj člowéeka ;
2) mrtwé tólo zawrażdineho; 3) saudnj pii a gedndnj o wraždu; a 4) pokutu, která za wraždu
placena býwala (hlawnj penjze). Srown. Časopis Cesk. Mus. 1837, 1, 80 sl.
Holomek gest witbec člowék mladý, neženatý.
Hrad w neystarsjch práwnjch památkách powjtećne (cili po wijtce, per excellentiam) zna-
mená Prahu. Hradsky neb hrazský úřednýk gest aużednik Praisky, Pragensis beneficiarius.
Hradskému (%. Pražskému) anuřadu партой stogj auřad malý neb menšj, 4 g. kragský.
Hřeby co by znamenaly we slowjch: »wrci hřebě,« my wyswelliti neumjme, ano giz we
XV stoletj tomu nerozumjno. Ze wSak пе па hijbata, ale na hřeby (hřebjky) při tom myslitě
dlužno, nenj pochyby. Srw. hieb, hiebjk, jurid. we Slownjku Jungmannowt. +
57
