412 С. IV. Wýpisy ze starých desk dworských r. 1429.
bude, na prwé, na druhé, na třetí a konečně na čtwrté suché dni pořád zbëhlé.
Než byloliby žeby mne buoh neuchowal, dřéwe nežby se tento zápis dokonal,
jehož bože nedaj, tehda podlé tohoto mého zapsání nahoře psaná paní Machna
nebo jejie budůcie tohoto listu mocní sů a budü mocni i swobodni, tohoto wseho
swrchupsaného mého zboZie a dédictwa i s tiem se wsim swrchkem, cozby toho
koli málo nebo mnoho bylo, i s plnym panstwim, Zádnému tu jinému nic neod-
kazuje, Ze se jest mocna w tom pluhu uwázati, a to zboZie nahore jmenowané
jako swé wlastnie drZeti, poZiwati, najimati i prodati neb zastawiti, a z teho jako
z swého wlastnieho, jakozby jie se zdálo k swému uzitku obrátiti i učiniti; a
jestližeby budúci moji nebo ktokolwčk po mné na to zbozie swrchupsané kterym
práwem neb kterü jinü príóinü sáhnüti chtéli, ti dluzni budü éasto jmenowané
paní Machně, manželce mé milé, nebo jejím budůcím i tomu, ktomužby ona po-
ručila, puol druhého tisíce kop gr. dobrých střiebrných rázu Pražského dáti a wy-
platiti beze wšech súdów i nesnází, anebo sie o ty penieze s ni wedlé jejie wuole
smluwiti a tak naložiti až do dostiučiněnie o swrchupsané penieze; a ktožby tento
list měl s swrchupsané panie Machny dobrů wolt, ten mà a bude mieti wsecka
práwa, což w tomto listu psáno stojí, jakožto ona sama. A toho wšeho, což jest
nahoře psáno, pro lepsi swèdomie, swû wlastnie a erbownie i přirozenů pečet
s mym wédomiem, s mü dobrü woli a priznánim, k tomuto listu sem přiwěsil; a
k mé snazné prosbé a pro wétsie potwrzenie a jistotu prosil sem urozených pá-
nów, pana Jana z Štěpanic, pana Jindřicha Berky z Dubě, pana Zdeňka z Wal-
мета jinak z Mostku, pana Wiléma Zajíce z Waldeka, a slowútných panoší Jana
Zichowce z Duban, ty chwile purkrabi na Kumburce, Bohuńka z Stranowa, Jiry
Bořka, Waňka Bořka bratří z Sowčic, Jana Jedlice z Jedlé, Hanuše Holana z Jil-
jewa a Mikuláše Karlíka z Něžetic, že sú také wedlé mne pečeti swé k tomuto
lista pčiwčsili. Jeni jest dan a psán léta od narozenie syna božieho tisicieho
čtyrstého dwudcátého dewátého, tu středu po sw. Duše.
34.
Hlawáó z Ronowa, gako£to neywyssj rozdjlce, we pii o Bofice wypowjda. (XV, 358).
27 Jun. 1429.
Ja Hlawié z Ronowa a z Mitrowa, sedénim na Pardubicích, wyznáwám
tiemto listem obecně přede wšemi, ktož jej uzrie nebo čtúce slyšeti budu, že sú
wznesli na mě ubrmané s jedné strany od Hynka z Bořice Tomáš z Holisowic, a
z druhé strany od Petra Skály Jan Holÿ z Bieèe, jakoZto na najwyssieho ubrmana
o wšecky pře, kteréž sů mezi Hynkem z Bořic a mezi Petrem Skalů, nic nepo-
zuoslawujic, a we jméno o twrz w Boricich a o to wšecko zbožie, což jest Petr
