C. IV. Wÿpisy ze starých desk dworských r. 1423. 405
26.
Sigmund ze Lhotky Dobešowi Hřáňowi z Harasowa w dluhu 200 kop zawazuge dědiny
swé. (XV, 15).
21 Mart. 1420.
Jà Sigmund ze Lhotky wyznàwám tiemto listem, ktoZ jej uzrie čtúc neb
slyseti budü, že jsem dlužen prawého dluhu a sprawedliwého dwě stě kop gr.
striebrných dobrých rázu Pražského, slowútnému panoši Dobešowi Hřaněwi z Hara-
sowa odjinud z Chlumina i jeho dětem, šwagru mému, kteréžto penieze a ten
dluh zapsal sem jemu w zemské dsky, a plniti mam od toho sw. Jiiie nynie pří-
štieho w rok. Paklibych jemu swrchupsaného dluhu nesplnil na ten čas, tehdy
mà sie uwázati s jedniem komorníkém w muoj dwuor i u poplužie we Lhotě i w
lesy, kteréž k tomu příslušejí, a w Dobších a w Záluží w lidi u mé platné a
w Olešnici w jednoho člowěka a w rybník a w luky, kteréž já tu mám, w tom
swrchupsaném dluhu. Pakliby w té miere pro tuto wálku ürednici u zemskych
desk neseděli, a zemská práwa żeby piedse nešla: tehdy já wyznäwäm tiemto
listem, a swü dobrü woli sie swoluji, jestliebych mu swrchujmenowanych penéz,
dwu stu kop, na tu chwili nesplnil, tehdy aby se sám uwázal swü moci w swrchu-
jmenowané dédiny i w luky i w rybniky i u platy i což k tomu příslušie; a to
slibuji swü dobrü wérü éistü jemu drZeti, a proti tomu pod mů ctí a wěrů ne-
mám nic mluwiü, ani muoj Zàdny prietel Zádnü wéci, kteráZby mohla wymyslena
býti; a paklibych já co mluwil neb který muoj přietel proti tomu, aby to dobří
lide wédeli, že kriwdu proti prawdé mluwi. A toho na lepší jistotu swů jsem pe-
čet s mů dobrů wolí k tomuto listu kázal přiwěsiti; a k mé prosbě urozený pán,
pan Jan starsi z Michalowic, Petr z Wartmberka, sedénim na Dèwinè, Waclaw
z Dubé, sedènim w Zaksine a slowutnć panose Jenis z Wuodic, Jan Prusek
z Niměřic, Jindřich z Wranieho k mé snažnej prosbě na swědomie swé pečeti sú
pfiwesili k tomuto listu. JenZ jest dán a psán léta od narozenie syna božieho
tisícího čtyřístého dwudcátého, den sw. Benedicta.
27.
Oldřich z Rosenberka seznáwá, že Margreta z Daudleb před njm zbozj swé wzdala
Petrowi Swatomirowi z Hůrky. (XV, 226).
39 Oct. 1423.
Ja Oldrich z Rosenberga, wyznawśm tiemto listem wiem, ktoż jej čísti neb
étüce slyseti budü, Ze pani Margreta, nékdy manzelka Ceinkowa z Duüdleb, piisla
