A. V. Dopisy Táborské od r. 1443. 383
móže rozuměti, nežby pan Krušina to měl ohledati, ažby ti chudí pacholíkowé u
wězení zemřeli. A jmáme za to, Ze ste pana Petra (ze Chlumce) ještě od sebe
nežádali. A o těch propuštěných, jakož dotýčete, kterak k našie libosti, jsúce
hodni poprawy, propustili ste je: jistě žeť sů nebyli hodni žádné poprawy, po-
něwadž richtář Jistebnický složiw jim rok před se, i zjímal je bezewšie jistiny, a
dal do wčzenie. Pak o kněžích, jakož píšete, že se holdují, abychom jich pri
kosteléch nechali: myť sme wašich kněží k holdu neobsielali, než nemienimeť jim
dopustiti, aby ti swódce tu, kdež tělo a krew boží rozdáwali, by měli lidi swo-
diti. Dat. fer. II. ante festum Dorotheae virginis.
Purkmistr a radda města Hradiště Tábor.
33.
Jaroš z Drahonic, sluZebnjk panüw Táborskych, weiegnyjm listem proti panu Oldři-
chowi z Rosenberka se oswëdèuje , Ze geho sluzebnjkem nenj.
Na Tábore, 8 Mar. 1443.
Já Jaroš z Drahonic, službuť swů wzkazuji, urozený pane Oldiise z Rosen-
berka, béhu nynéjiieho. A jakož píšeš pánóm mým na Tábor, bychť přikázaný
twój byl, na tom mi krátko činiš. Rač se pamatowati, žeť sem odpuštčnie u woj-
ště u Tábora wzal, kdyžs do králowa stanu jel s nebožtíkem panem Sokolem; a
potomť sem na Bechyni u KM“ w službě byl, i Bechyňky, i p. Racka z Risen-
berka; a tot {wédie dobří lidé. ProtoZ neustipuj mné tiem béhem, bycht twój
byl a jinym se prikazowal; aés mé zahubil sobéwolné a bez winy, pfes mé rowné
podawanie i tudieZ mych pánów Táborskych, tomu zrádci Sedleckému ku pomoci,
a také tomu pànu Strakonickému, jeZtot za pawézü odpowidá a listy o mně žliwé
(sic) rozpisuje, jeZtot se bohdä za ně styděti bude. Dán na Táboře, na den s.
Stanislawa. Peéetit sem swé při sobě neměl; dán pod pečeti strýce mého Při-
bika z Křemže.
(L.S.) (Erb gest 3jp Pořešinský a Strakonický).
34.
Táborštj Janowi ze Srljna domlauwagj, Ze bez pijóiny stjZné o nich wéci rozpisuge.
Na Táboře, asi 16 Nov. 1443.
Slowütnému Janowi z Srlína.
Jene z Srlina! By ty byl člowěk můdrý, jakož tě lidé mezi můdrými lid-
mi položili sú, nikdyby proti práwu wö&ci umořených nezdwihal, a nerownal se
A. C. I. 49
